Grandslamy mají mnoho hrdinů. Někteří se bijí na kurtech, jiní jsou skrytí v zákulisí. Mezi ty druhé pro mě patří lidé, kteří pořizují přepisy tiskových konferencí. Jsou ze společnosti ASAP (zkratka pro anglický výraz „as soon as possible“) a kamarádím se s nimi.
Julie, Linda a Jamie jsou veteráni grandslamů. Se sluchátky na uších zasednou při tiskovce ke svému stroji a do pěti minut po jejím skončení máte na papíru vše, co zpovídaný pověděl. Používají k tomu malý šedivý přístroj s jen pár klapkami.
Záleží prý, jak dlouho určitou klapku podržíte či kolikrát ji zmáčknete a podle toho se vám napíše požadované slovo. Trénovat prý musíte denně a ani to někdy ke klidu nestačí.
Když si za mikrofon sedne složitý objekt k transkripci, je to prý radost. Rusové Davyděnko či Kuzněcovová mluví anglicky, ale slovosled mají z ruštiny. Tomič či Hewitt hovoří zase rychle a s australským přízvukem, kterému není někdy rozumět.
Ani Petra Kvitová prý ještě není stoprocentní. Občas plaše zašeptá a to je pak problém. Totálním postrachem je však James Blake. Američan, jenž studoval na Harvardu, má nejdelší tiskovky ze všech.
I na nevinnou otázku dokáže odpovídat několik minut a jeho přepisy jsou dlouhé přes pět stránek. „Je to moc hodný kluk, ale už by bylo fajn, kdyby skončil,“ říkala mi Linda.
