Krejčíková připomíná Nováka. Ósakaovou chápu, ale Federera ne
Barboru Krejčíkovou sleduji podrobně už dva týdny. Jak ve Štrasburku, tak teď v Paříži. Ona je late bloomer. Rozkvetla později, ale její tažení není žádná náhoda. Když světové deblistky prorazí, tak to stojí za to. Vzpomeňme na Sam Stosurovou, když vyhrála US Open. Ashleigh Bartyová byla také nejdřív skvělou deblistkou a až pak singlistkou.
Barbora se mi zdá teď z hráček nejvyrovnanější. Při zápase z ní cítíte, že to zvládne. Nedělá lehké chyby, navíc hraje chytře. Jen víc sebevědomí jí chybělo. A teď má už devět výher za sebou. Je vidět, že u ní to byla jen otázka, kdy si začne víc věřit.
Má obrovskou šanci. Kdo ji tam udolá? Momentálně to s ní každá soupeřka bude mít hrozně těžké. Dalo se to na tomhle Roland Garros čekat.
Nenastoupila Simona Halepová, Ashleigh Bartyová je zraněná, Naomi Ósakaová odstoupila, Petra Kvitová si podvrkla kotník. Ženský tenis zasáhlo tsunami, v pavouku nezůstal kámen na kameni. Bylo by skvělé toho využít. Jak přejde přes Coco Gauffovou, sedmnáctiletou hvězdu budoucnosti, stát se může cokoliv. Vždyť i největší favoritka Iga Šwiateková dělá chyby, bere mnohem větší riziko. Krejčíková je stálice.
Má určitě rezervy v servisu, který je fantasticky provedený. Ale jen rukou, nohama špatně.
