Čech ve zkoušce proti Barceloně obstál. Jeho spoluhráči nikoli
Osmifinále Ligy mistrů. Barcelona. Možná nejlepší mužstvo planety. Domácí prostředí, našlapaný Emirates Stadium. Jedinečná příležitost, aby hráči Arsenalu potvrdili svou kvalitu. Aby v tom největším zápase vytáhli maximální výkon. Povedlo se to Petru Čechovi. V boji proti katalánskému kolosu byl ale zoufale osamocen.
Až bude trenér Arsenalu Arséne Wenger hodnotit uplynulý duel s Barcelonou, bude mít co vytknout drtivé většině svých svěřenců. Ne ovšem Petru Čechovi. Český brankář potvrdil svou velikost. Extratřídu. V největším zápase ze sebe dostal to nejlepší. Neklamná známka špičkové úrovně.
I když během utkání nebyl pod takovou palbou Katalánců, jak se možná očekávalo, dokázal v rozhodujícím momentu svůj tým podržet. Krátce před poločasem nejprve vyrazil gólovou střelu Luise Suáreze, po změně stran pak včasným vyběhnutím a správnou anticipací zneškodnil tutovku Neymara.
Na dva údery Messiho reagovat nemohl. Neměl nárok. Argentinský bohém nejprve zakončoval do prázdné branky, poté se prosadil z penalty. V obou případech byl Čech zcela nevinně. Svou práci si totiž odvedl.
To ovšem nelze říct o hráčích Arsenalu v poli. Duel proti Barceloně je totiž svlékl do naha. Ačkoli rozhodně nelze říct, že by působili pouze jako sparing silnějšímu soupeři, v klíčových momentech zkrátka byli ti druzí. To, co nedokázali po rychlém přechodu do útoku vykombinovat Alexis Sánchez, Mesut Özil či Olivier Giroud, zvládli na druhé straně vzápětí Neymar, Suárez a Messi s úsměvem na tváři. A klidně s rukama v kapsách, kdyby na trenýrkách nějaké měly.
Mnozí hráči „kanonýrů“ se tak znovu přesvědčili o tom, že co stačí v Premier League na West Bromwich, Newcastle nebo Crystal Palace, je proti těm nejlepším zkrátka málo. Hrozně málo. Teď to byla Barcelona, v minulosti třeba Bayern nebo AC Milán. Hráči Arsenalu v moment, kdy to bylo nejvíce potřeba, svou hru nedokázali dostat ještě na výšší úroveň. Čech to zvládl. Potřebné podpory se ale nedočkal.
