Utekl další týden a opět vás zdravím z Bostonu. A hned na úvod musím říct, že to byla z emotivního hlediska hodně náročná doba... Všechno začalo tím hrozným teroristickým útokem při maratonu, při němž umírali nevinní lidé. Což je vždycky hrozné.
V tu chvíli si člověk uvědomí, co je vlastně opravdu důležité a že když nejde o život, nejde o nic. Hned večer nám, pochopitelně, zrušili zápas, je jasné, že sport šel v tu chvíli stranou. Ve městě bylo celkově cítit napětí.
I další zápasy se odehrávaly ve velmi emotivní atmosféře, snažili jsme se udělat maximum, abychom vyhráli. Abychom vyjádřili sounáležitost s celým městem. Možná bylo cítit, že chceme až moc, protože se nám až tolik výsledkově nedařilo. Mám tedy radost, že jsme naposledy zdolali Floridu. Před utkáním se odehrál dojemný ceremoniál, předali jsme dresy lidem, kteří pomáhali zraněným při těch nesmyslných útocích nebo se podíleli na pronásledování podezřelých. Pro nás to bylo to minimum, jak jsme mohli přispět – aspoň jim udělat nějakou radost. Věřím, že je to potěšilo.
Jinak pochopitelně pro rodiny, které přišly o své nejbližší, je to něco strašného. A znovu jsme u toho – člověku zase dojde, co je skutečně v životě to hlavní. Takže to rozhodně nejsou nějaké góly...
V té souvislosti mi tedy přijde malicherné řešit, jestli jsem vyrovnal nějaký rekord v počtu vítězných branek v NHL. Je jasné, že je to příjemné, že jsem se dorovnal někomu, jako je Phil Esposito, ale abych řekl pravdu, ani jsem o tom dopředu nevěděl.
Pokud jde o hokej, teď je hlavní, abychom dobře zvládli zápasy do konce základní části. V úterý hrajeme ve Philadelphii, takže to bude poprvé, co si zahraju na ledě Flyers jako soupeř poté, co jsem v klubu v minulé sezoně působil. Těžko říct, jak mě přijmou fanoušci, ale já jsem zažil ve městě krásný rok. Teď se tam ale vracím jako soupeř, takže udělám maximum, abychom vyhráli.
Pro Stráču to byla pohádka
Nemůžu taky nezmínit finále české extraligy. Samozřejmě vím, jak dlouho se hrálo finále a že to byl krásný zápas. No a jak to skončilo, to byla pohádka hlavně pro Stráču (Martina Straku). Líp si to naplánovat nemohl... A musím říct, že mám radost i za něj, protože je to můj velký kamarád, spolu jsme toho hrozně moc prožili.
Výborně ho znám, vím, jaký je to skvělý hráč i člověk a co všechno je ochotný udělat pro vítězství. No a teď se mu to všechno vrátilo... Dovedu si představit, jak to pro něj bylo těžké. Protože řídit klub a ještě k tomu hrát, to není žádná sranda. Takže o to větší radost musí mít.
Na internetu jsem zaznamenal, že ho chce trenér Hadamczik přemluvit k účasti na mistrovství světa. Nedivím se mu, Stráča by byl skvělý tahoun, jeho oddanost hokeji je nevídaná. A určitě by to zvládnul, jeho výkonnost je pořád mimořádná. Ale záleží jenom na něm, jak se rozhodne, já tady rozhodně nejsem od toho, abych k tomu něco říkal. Stráča musí sám vědět, jestli ještě po té dlouhé sezoně najde chuť. A jak je na tom zdravotně.
Ale věřím, že bude v extralize hrát dál, neuznávám ty řeči, že by se mělo končit na vrcholu. Když na to má, tak proč s tím praštit? Takže věřím, že až se vrátím z NHL, že si ještě proti sobě zase zahrajeme. Teď mu ale přeju hlavně to, aby si ten titul pořádně užil...
