Psal se druhý prosinec 2008. Zlatý míč zvedá třiadvacetiletý Portugalec Cristiano Ronaldo, sebevědomý mladík s dokonalým účesem a nablýskanými náušnicemi v obou uších. O rok později přebírá štafetu Lionel Messi, dvaadvacetiletý plachý Argentinec, jehož kousky vstoupí do sportovních učebnic. Už třináct let vládne fotbalu výjimečná dvojice, které ale neúprosně zvoní hrana. Jak dlouho odolají mladším vlčákům? Je oprávněná kritika, jejímž terčem se čím dál častěji stávají? A mají ještě na to, aby trhali rekordy a sbírali velké trofeje?
Porto zhatilo naděje Juventusu, Ronaldo zapsal v odvetě osmifinále Ligy mistrů jen asistenci, v úvodí partii v Portugalsku (1:2) se vůbec neprosadil. Messi vyšvihl na PSG báječnou pumelici levačkou, ale pouze korigoval debakl z úvodního duelu na Camp Nou (1:4, odveta 1:1). Dvě ikony světového fotbalu balily kufry, závěr velkého divadla evropského fotbalu vyvrcholí bez nich. Pro Barcelonu s Messim poprvé od jara 2007, kdy Katalánci vypadli ve stejné fázi soutěže s Liverpoolem.
Pro oba hrdiny moderního světového fotbalu jde o mrzutou podívanou, navíc v Lize mistrů mohlo jít o jejich poslední pokusy v aktuálních týmech. Okamžitě po vyřazení dvou favoritů se spustila salva komentářů, zda na to oba „staříci“ ještě po třicítce mají.
Jakékoliv pochybnosti před největšími osobnostmi současného fotbalu ale neříkejte. Konec vlastní výjimečnosti na hřišti neustále zuřivě popírají, stačí se podívat na reakci po bídě v Lize mistrů. Mrzutost a vztek z neúspěchu přetavili v góly a výhry.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
Už mám předplatné.
Přihlásit se
