Video se připravuje ...
Severní vítr je krutý… Pro české reprezentanty v aktuálním rozpoložení obzvlášť. Vyřazení ve Švédsku z baráže o Katar moc bolelo. A bolet ještě bude, v duších hráčů zůstávají po březnovém srazu hluboké jizvy sportovního zklamání. Nálada v týmu se přenesla i do „zbytečného“ přáteláku ve Walesu. Souček a spol. už nenašli sílu, aby zakončili reprezentační martyrium výhrou. A do Prahy v úterý v noci možná odlétali s tím, že jde pravděpodobně o poslední sraz pod oblíbeným koučem Šilhavým.
Rozdílná atmosféra během uplynulého týdne v bezprostředním okolí nároďáku byla pochopitelná. A obrovská.
Před klíčovou řežbou ve Švédsku z týmu sršela energie. Tomáš Souček na tiskové konferenci zdůrazňoval, jak se svými parťáky přiletěli pro postup. Rvát se za republiku, udělat radost sobě i fanouškům. Nešlo o fráze, ze slov i řeči těla českého lídra bylo vidět, jak opravdu věřil tomu, že tým zápas urve. V oslabeném složení, ale s o to větší zarputilostí, disciplínou, správným mentálním nastavením. Což by prodloužilo i éru Jaroslava Šilhavého.
Čeští hráči se naprosto vyšťavili, vzdorovali až do druhého prodloužení. Jenže houby platné, počítá se pouze úspěch, který přes veškeré úsilí nepřišel. Sen o šampionátu, kde Česko v moderní éře figurovalo pouze v roce 2006, opět zmizel.
V takovém rozpoložení se tým přemístil do Cardiffu. Na přípravu s Walesem, kterou musel odehrát jen z povinnosti kvůli protokolu UEFA. Dopředu bylo jasné, jakou zápas asi může mít úroveň. Byl zkrátka… Přátelský.
Odhodlání, energie a síla, kterou jste z týmu cítili po příletu do Švédska, vyřazením zmizely. Vybily se baterky, chyběla motivace, pořádný důvod, proč lézt na hřiště, nechat si nakopat a neoblíbeného soka svalit. Výsledek 1:1 není podstatný, víceméně odpovídal tomu, jak oba týmy do zápasu šly. Zkrátka… Přátelsky.
Hráči jako kdyby už částečně tušili, že pod Šilhavým nastupují naposledy. Že výkonem v Cardiffu na osudu oblíbeného kouče nic nezmění. Možná už rezignoval i trenér, když vyjma střídání do toku zápasu nesáhl. Změnit rozestavení, vysunout presink dopředu, trochu riskovat… Neudělal nic.
V kabině po zápase hráčům svůj verdikt podle informací Sportu nesdělil. Oficiálně vše rozsekne až schůzka s vedením asociace v Praze, nějakou představu už jistě má. U snídaně se svými kolegy nejspíš rozebíral i lákavou nabídku z Egypta, která může při rozhodování hrát též roli. Šilhavý si možná vzal stranou i pár klíčových hráčů, kteří tuší…
Atmosféra okolo týmu se za tři a půl roku pod jeho vedením radikálně zlepšila. Jenže k úspěchu v poslední kvalifikaci to nevedlo. Možná symbolicky skončí Šilhavého reprezentační kapitola proti Walesu, se kterým se utkal během krátké dekády hned třikrát. A ostrovního soupeře ani jednou neporazil.
Témata:
fotbal, Česko, reprezentace, blog, Jaroslav Šilhavý, sport, národní tým, Fotbal na Heureka.cz
Související články
