Přes tisíc přihrávek k ničemu. Čas na změnu, španělská tiki-taka shořela
Začali sedmigólovým tajfunem proti Kostarice. Ohromili rekordním počtem přihrávek. Dostali se přes tisícovku, což v Kataru dvakrát ze tří případů ještě zopakovali. Naposledy v osmifinále proti Maroku. Drtivá převaha ale byla k ničemu. Proč? Španělé celý zápas tupě obehrávali zformovanou obranu. Nevymysleli překvapivý tah, nezměnili vůbec nic. A pakují se z Kataru předčasně domů, stejně jako před čtyřmi lety v Rusku.
Na Kostariku na úvod šampionátu nastoupili v obvyklém stylu. Bez klasické devítky, zato s vířivým pohybem a neustálou kontrolou míče. Výsledkem byla sedmigólová smršť, která z týmu udělala jednoho z favoritů mistrovství.
Vábnička pro příznivce pyrenejských hvězd jistě zajímavá. Jenže následné zápasy ukázaly, jak byla krátkozraká.
Španělé podobně tlačili Japonce i ve zpackaném osmifinále Maroko, menší převahu měli jen v remízovém zápase proti Německu. Oba zápasy, kde bušili do připravené, elastické a pohyblivé defenzivy, nezvládli. Japonsko ztratili s lehkou hlavou 1:2. Stejně postupovali, navíc pomohli na cestu domů obávanému Německu. Jenže Španělé nic nevymysleli ani v začátku play off proti Maroku.
Během osmifinále vyprodukovali 1041 přihrávek, 967 úspěšných. Na střely vyhráli 13:6, na bránu šel jediný pokus. Turnaj končí se 77 procenty držení míče, ale méně střelami na bránu, než v osmifinále zvládla Jižní Korea nebo Senegal. Nastříleli devět gólů, ale sedm z nich padlo do sítě nebohé Kostariky. Proti Německu, Japonsku a Maroku si Španělsko vytvořilo xG pouze 2,59 (statistika očekávaných gólů). Během čtyř zápasů, za více než sedm hodin hraní fotbalu, si žádný španělský hráč nevytvořil více než pět šancí!
Útočné pokusy vypadaly jednotvárně, nudně a bezúčelně. Pomalé přihrávky do stran, vlažné přesouvání těžiště, bez nutného koncového úderu. Chyběl moment překvapení, rychlé kombinace, následně kvalitní centr, který by zakončil dostatečný počet hráčů ve vápně.
Španělé se do vážnější pozice dostali pouze dvakrát – po stříleném centru od Olma na konci základní hrací doby a v úplném závěru, když na zadní tyči zakončoval střídající Sarabia. Což je sakra málo.
Hru pyrenejského obra rozhýbal až nástup Nika Williamse v 75. minutě. Dvacetiletý křídelník z Bilbaa vnesl do hry kýženou přímočarost. Trhal obranu, vynikal ve hře jeden na jednoho a konečně přinesl věci, jaké Španělsku tuze chyběly. Za „odměnu“ šel dolů ještě před koncem, což ho pochopitelně naštvalo. Sarabia šel na plac kvůli penaltě, kterou pak v rozstřelu zazdil.
Španělé dominovali světovému fotbalu v letech 2008–2012, vyhráli tři velké turnaje. Tehdejší parta kolem Xaviho a Iniesty ale věděla, jak držení míče proměnit v gólové estrády. Což není případ Enriqueho výběru.
Současný kouč Španělska s největší pravděpodobností po turnaji skončí. Nástupce musí přijít se zásadní změnou, pokud chce pyšná země zpět na vrchol.
