Ostrava umí fandit, tak proč je na extraligovém hokeji takové ticho a klid?

Přesto byla atmosféra i při takové kanonádě (a návštěvě 6427) komorní. Otevřeně se tomu divil i vítkovický trenér Pavel Trnka. „Přijede k nám soupeř jako je Sparta a je tady komorní prostředí, to je zarážející a trošku mě to mrzí. Je to zklamání.“

Není divu. Být taková „spartakiáda“ ve Zlíně, v Hradci Králové, v Olomouci (o Brnu se není třeba ani zmiňovat), haly by jim spadly. Kotel se snažil, ovšem diváci zůstali diváky.

A řada jich z ochozů dokonce utíkala ještě před koncem, jen aby se rychleji dostali z parkoviště. Nefér vůči hráčům, nefér vůči klubu. Za nadstandardní představení si zasloužili i nadstandardní odezvu.

Ostrava (a široké okolí) přitom umí fandit. Tenisté, atleti nebo dokonce krasobruslaři, šokovaní z bouřlivého kotle během nedávného mistrovství Evropy, by mohli vyprávět. A slovenští fans už při světových šampionátech hokejistů dávno zbořili mýtus, že je v rozlehlé Ostravar Areně problém atmosféru rozbouřit.

Ještě víc pak rozdíl bije do uší v porovnání s fotbalovými zápasy Baníku. Přestože je Baník po vystěhování z Bazalů ve „vyhnanství“ na nedalekém Městském stadionu ve Vítkovicích, které drtivá většina skalních stále kouše jen velmi těžce, je na fotbale parádní atmosféra.

Naposledy třeba Baník s Jabloncem ještě 13 minut před koncem prohrával 0:2. Zdánlivě ztracený zápas, ale ochozy i tak stále bouřily. A nakoply tým takřka k heroické otočce (2:2 a Poznarovo břevno v 84. minutě).

V baníkovském dresu byl mezi fanoušky i vítkovický kapitán Rostislav Olesz. Netřeba z něj dlouho dolovat odpověď, jestli by podobný kotel bral i na hokeji. Bral. Všema deseti.