Říkal jsem si: skončila liga, začne nároďák. Přijedou ti nejlepší, konečně se předvedeme. Místo toho jsem zůstal zírat. A určitě jsem nebyl sám. Na tu šílenost proti Austrálii hrdí být vážně nemůžeme.
Nikdo z hráčů ani z realizačního týmu se nemůže divit, že přišla vlna strašlivý kritiky. Honza Koller mluvil o katastrofě, Pavel Nedvěd se o kluky taky otřel. Oni obecně nechtějí moc kritizovat, žijou venku, nemíní si to doma rozlejt, ale mně je to jedno. Já musím být upřímný.
A proto říkám, že takhle, pánové, ne!
Karel má složitou povahu, Šeterle by se měl omluvit
Na forhontě je z logiky věci především trenér. Už po zmršené kvalifikaci o postup na mistrovství světa jsem říkal, že by Karel Jarolím měl skončit. Stejného názoru byla hromada dalších lidí. Jeden z bývalých trenérů národního týmu mi říkal, že všem má být měřeno stejně a u Karla se to nestalo. Nesplnil úkol ve slabý kvalifikaci, už tenkrát měl dostat šanci někdo druhý.
Když o Karlovi přemýšlím, on je náročnej, přísnej, pedant a trochu jinej než ostatní trenéři. Určitě fotbalu pořád rozumí, jenže nároďák je něco jiného. Přijde mi, že s hráči neumí vyjít lidsky. Víte, Karel není úplně veselej člověk.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
Už mám předplatné.
Přihlásit se
Témata:
fotbal, Česko, reprezentace, blog, Ladislav Vízek, sport, Karel Jarolím, Fotbal na Heureka.cz
