Superliga byla zvrácená hamižnost, sudí u nás jsou neštěstí. A Šmíca...
Tento týden se toho událo vážně hodně. Začnu Superligou, protože to bylo obrovské téma pro celý svět. Naštěstí měl projekt dvanácti nafoukanců jepičí život. Totálně chtěli zavraždit sportovní hledisko, toužili si žít v přepychu a blahobytu. Takhle si to pánové z Realu představovali, stejně tak kluby z Itálie a Anglie. Hamižnost po penězích je v jejich případě neuvěřitelná, snad až zvrácená. Jsem rád, že se to zavčasu utnulo.
Nesmírně mě potěšilo, jaká vlna odporu se proti Superlize zvedla. Ve fotbale jsem nic podobného nezažil. Se silným hlasem vystoupily nejenom fotbalové osobnosti, ale také globální celebrity, politici – francouzský prezident Emmanuel Macron, či britský premiér Boris Johnson. Měli výborné názory, pomohli pohřbít soutěž nadutců. Nejsilnějším hlasem se ukázali být fanoušci. Bylo to jejich vítězství.
Najednou si všichni uvědomili, pro koho se fotbal hraje. Nikoliv pro prezidenta Realu, který si něco za miliardy vymyslí. Nic takového. V Evropě lidé fotbal milují, zbožňují soupeření, krásné příběhy outsiderů, na které se pak dekády vzpomíná. Fotbal je diváka. A tak to snad vždycky zůstane.
Strašně se mně líbilo, jak k tomu přistoupili Němci. Odmítli soutěž podpořit. Je vidět,
