Dusno kolem ankety Sportovec roku? Není to důležité, o pořadí to není
Každoroční vyhlašování ankety Sportovec roku s sebou vždy přináší určitý rozruch. Není se čemu divit. Je totiž strašně obtížné, možná spíš nemožné, objektivně porovnávat dosažené úspěchy napříč sporty. Novináři, kteří o pořadí ankety rozhodují, jsou v nezáviděníhodné situaci. Srovnání hodnoty sportovních výkonů proti sobě staví hlasující do specifické role. Co rozhoduje víc, sportovní výkon, hodnota úspěchu nebo jméno jedince?
S čistým svědomím mohu říct, že tento příspěvek nepíšu kvůli sobě, i když by to tak mohlo vypadat. Tuhle myšlenku mám v hlavě už dlouho, každopádně začít musím sám u sebe, protože jinak bych se do toho asi nepouštěl. Slovy klasika vlastně zastávám stanovisko, které vzápětí vyvracím. Tak si na to udělejte názor radši sami.
Přiznám se, že po olympiádě jsem nepochyboval o tom, že stříbrná tokijská jízda bude stačit na umístění mezi TOP10 českých sportovců. Vítězství na závodě SP a medaile z MS ze závodu týmů, i když z neolympijské kategorie, k tomu mohli pomoct. Nebudu nic zastírat, bylo pro mě zklamáním slyšet z rádia, že to nevyšlo. Na druhou stranu nebylo to zase tak velkým překvapením. Pomíjivá naivita ze srpna mě časem opustila.
Ještě loni by mě vůbec nenapadlo, že bych o téhle věci mohl přemýšlet. Vidina desítky nejlepších sportovců pro mě byla v nedohlednu. Letos jsem k tomu však nebyl tak úplně daleko. Blíž už možná nikdy nebudu. Z vodního slalomu jsou, za normálních okolností, v podstatě jenom dvě cesty, jak se do desítky nominovat. Medaile z OH nebo titul mistra světa, ani to však stačit nemusí.
Nemrzí mě ani tak to, že nebudu mezi vyhlašovanou desítkou na pódiu. Zamrzela mě jiná věc. V roce 2021 jsem ve vodním slalomu dosáhl na druhý největší úspěch, co jsem mohl. Stříbrná olympijská medaile to bezesporu je. Tento výkon však stačil „pouze“ na osmnácté místo.
Pak jsem se na to ale podíval jinak.
Nechci se stavět do role hlasujících novinářů. Sám jsem si to pro deník Sport vyzkoušel a je to hrozně složité. Nevím, zda je titul mistra světa v jednom sportu hodnotnější než olympijská medaile v tom druhém. Netuším, vlastně to není ani tak moc důležité. Spíš mě mrzí, že u nás, vodních slalomářů, se už tak nějak počítá s tím, že ty medaile vám přivezeme. Právě to možná naši hodnotu paradoxně snižuje. Opravdu to ale není samozřejmost.
Čemu však vůbec nerozumím, je, že letošní titul mistra světa Václava Chaloupky z vodního slalomu a mé kategorie C1 muži nestačil ani na umístění mezi TOP30. To stejné platí i o bronzovém úspěchu z Tokia Pepy Dostála a Rádi Šloufa na deblkajaku. Už párkrát v minulosti jsem si říkal, že kanoistika je v této anketě strašně nedoceněná, tohle mi ale přijde extrémní.
Nechci však koukat jen do svého sportu, bylo to i v jiných případech. Vzpomínám si třeba na světově zcela mimořádný výkon Adama Ondry, když v roce 2017 přelezl obtížnost 9c. Z mého pohledu to v pořadí ankety bylo hodně nedoceněné a nepochopené, i když se mezi nejlepších deset dostal a obsadil sedmé místo. Tenhle pocit je však strašně subjektivní.
Nalejme si čistého vína, máme skvělé sportovce, kterým se letos dařilo dosáhnout na vysoké mety, ale opomenout zmíněné úspěchy z kanoistiky je mimo mísu. Jako vodní slalomář si to chtě nechtě beru osobně a hlasujícím to dávám za vinu. Je mi jasné, že větší sporty zaměstnávají větší počet novinářů a ti mají právě o nich větší přehled, ale postrádám trochu objektivního pohledu. Na druhou stranu nevím přesně, jak hlasování funguje, zda voliči vybírají pouze TOP10 nebo více sportovců. Proto rozhodně nikoho neobviňuji, pouze konstatuji svůj, rozhodně zaujatý, názor.
O čem to tedy vypovídá? Sportovní výsledek nebude tím jediným faktorem, který o výsledku hlasování rozhoduje. Z mého pohledu by výsledky z minulosti a vybudované jméno neměly takovým způsobem ovlivňovat anketu, která si dle svého názvu dává za cíl, ocenit sportovní výkony roku. Rozhodně se to však děje. Kdo se jednou už v anketě umístil vysoko, ten má lehčí cestu k tomu se do TOP10 dostat znovu. Vcelku je to pochopitelné.
Jde o známost a příběh úspěchu, ten dneska prodává. Když však budu mluvit za sebe, my jako sportovci se navzájem porovnávat nemusíme. Přeji a fandím každému. Zároveň si myslím, že umístění v desítce by si jich zasloužilo daleko víc. Číslo deset však není nafukovací, i proto vždycky někdo bude jedenáctý… Stejně tak i osmnáctý.
S osmnáctkou jsem hrál na dresu ve florbale, s osmičkou na vestě jsem startoval v Tokiu. Nemám s tím velký problém. Mám akorát o to větší motivaci všem ukázat, že třeba i výš mohu jednou patřit. Nebude to jednoduché, o to víc by to však bylo cenné. Nemusí se to taky podařit, vím to. Kvůli tomu ale sport nedělám.
Událost beru především jako slavnostní a společenský večer, který pro mě vždycky bude zážitkem.
Vyhlášení Sportovce roku 2021 bude zcela jistě hezkým ohlédnutím a tečkou za končícím rokem pohledem dosažených úspěchů českými sportovci. Jsem rád, že budu u toho. Doufám, že přímý přenos z akce by mohl zafungovat na někoho z mladší generace, aby ve sportovní reprezentaci naší země pokračoval. Vybraná desítka sportovců tomuhle účelu určitě pomůže.
Každý jejich příběh je něčím jedinečný a inspirativní. Možná i to je odpovědí na můj krátký příspěvek. Můj názor na pořadí ankety bych shrnul do jedné věty. Jsem rád, že o tom nemusím rozhodovat…
Přeji všem čtenářům krásné a šťastné Vánoce prožité s vašimi blízkými v pohodové atmosféře. Vidíme se a pokračujeme v roce 2022!
