Proč (u všech čertů!) ze všech závodů na všech stadionech po celém světě musel Justin Gatlin vyhrát zrovna tenhle! Svět, natěšený na velké loučení Usaina Bolta, se cítí okraden. Místo vítězné parády svého milovaného hrdiny se musel dívat na ukazováček dopingového špinavce, kterým na svých ústech symbolicky umlčel hromové bučení z tribun.
Kolik sprostých slov v kolika jazycích asi muselo v sobotu večer třísknout, když Gatlin proběhl vítězně cílem poslední individuální Boltovy stovky. Ve vzduchu se vznášela atmosféra bezmoci nad faktem, že zlý kluk porazil toho hodného.
Nic takového se ale nestalo. Už jen z malého nadhledu je především jasné, že tahle porážka nebude v Boltově kariéře černou kaňkou. Bolt toho vyhrál dost. Předvedl dosud neviděnou show a schopnost propojit zajímavou osobnost s výjimečností unikátního sportovce. Ale důležitá je debata o Gatlinovi.
Staronový šampion stovky po závodě prohlásil, že nechápe, proč na něj lidé teď bučí, když už ho v minulosti nechávali na pokoji. Ostrá vyhraněnost publika zřejmě souvisí s Boltovým ohlášeným odchodem. Byl to právě nástup velkého Jamajčana, který dal před devíti lety magickými pekingskými kouzly zapomenout na dopingové skandály, které stahovaly atletiku do bahna na začátku tisíciletí.
Gatlin byl v letech 2004 – 2005 vnímám jako nová naděje po drtivém dopadu dopingové kauzy BALCO, která zásadně otřásla důvěryhodností světové atletiky. O to horší pád ho pak čekal, když se v roce 2006 přišlo na to, že měl v těle látku na bázi testosteronu.
Gatlinovi hrozilo doživotí, protože to byl jeho druhý trest. Jeho první lehké provinění však způsobil amfetamin na léčbu hyperkinetické poruchy. A ve spojení se svědectvím proti bývalému trenérovi Trevorovi Grahamovi v dopingové kauze nakonec IAAF zmírnila trest v druhém případě na čtyři roky, což Gatlinovi umožnilo druhou kariéru.
Gatlinův comeback, pro PR světové atletiky naprosto nevhodně, vpadl v roce 2010 přímo do nejlepší éry svatého Usaina Bolta. Princip boje dobra se zlem se zosobnil v těchto dvou sprinterech.
Gatlin se s tímhle paradigmatem dodnes nesmířil. Když se ho v pátek večer na tiskovce uvnitř Londýnského stadionu jeden novinář zeptal, jestli se mu líbí jeho pozice Bad Boye, upřímně se rozčílil: „Jestli se mi to líbí? Tak já se zeptám vás: Co dělám, že jsem ten Bad Boy? Dělám špatná gesta. Nedělám! Nepodávám atletům ruce? Podávám! Gratuluju jim, přeju jim hodně štěstí. Myslím, že jde o to, že mě média chtějí vidět jako Bad Boye.“
Má samozřejmě pravdu. Mediální prostor obecně věří, že lidé mají rádi zjednodušené zkratky. Ale do jisté míry je to fakt. Bolt končí kariéru jako největší atletická legenda s pověstí muže, který zachránil atletiku. Gatlin je ten zlý, který až do konce svých dní ponese kříž toho, jenž atletiku smrtelně ohrozil.
Gatlin si přitom celou dobu svého comebacku dává na svou image pozor. Jeho prst na ústech v cíli sobotní stovky byl ojedinělým provokativním výstřelkem. Mluví vždy uctivě, chová se tak k soupeřům. Před velkým Usainem nakonec v sobotu dokonce poklekl. Ve skutečnosti je na světě mnoho daleko bezohlednějších dopingových podvodníků (viz Armstrong, Lance).
Asi není zcela fér, že Gatlin v očích veřejnosti reprezentuje všechny atletické špinavce. Musí s tím ale žít. A stejně tak musí svět přijmout jeho vítězství. Není to žádná nespravedlnost, tragédie, či dokonce konec všech dní.
Ve sportu váš favorit vždycky nevyhrává. A ačkoli se Bolt chtěl loučit jako neporazitelný, nakonec i tahle drobná šmouha na jeho bilanci, může být z nadhledu i milá. Drobné nedokonalosti jsou přece vlastně krásné.
Související články
