Karabcův zlozvyk aneb Adame, nepadej! Talent se musí změnit a přitvrdit
KOMENTÁŘ MICHALA KOŠTUŘÍKA | Je jasné, že česká fotbalová „jednadvacítka“ potřebuje Adama Karabce. Zdravého, rozehraného, pozitivně naladěného. Potřebuje jeho kreativitu, už i zkušenost, klid na míči, neotřelá řešení finální a předfinální fáze. Prostě góly, asistence a vůdcovství. Jakmile se uzdravil po viróze, bylo jasné, že půjde do základu hned v první kvalifikační partii o EURO 2025 na Islandu. Tak se i stalo, pohyboval se převážně na pravém křídle.
Co dvacetiletý sparťanský (věčný) talent ukázal? Pár nadstandardních momentů, kdy dokázal zrychlit hru přesnou přihrávkou, neboť ji dobře viděl a četl. Tohle umí, to každý ví. Proto ho kouč Jan Suchopárek držel na place co nejdéle. Mladí Češi honili manko a čekalo se, co Karabec vpředu vymyslí.
Nejvíc však nakonec zaujal negativně. Snad šestkrát zůstal po souboji ležet na trávníku v domnění, že rozhodčí odpíská nedovolený zákrok na něj. Nestalo se tak k jeho údivu a zlosti ani jednou. „Lvíčata“ tak byla následně bez míče a jednoho hráče k tomu. Opora svým chováním oslabovala celý tým.
I kdyby se v polovině případů o faul protihráče jednalo, technik Karabec se měl prezentovat jinak. Demonstrovat odolnost, mentální i fyzickou sílu. Soubojové chování má slabé a mezinárodní scéna není česká liga. Věci, které mu projdou ve Spartě, v reprezentaci ne.
Tento zlozvyk musí Karabec co nejrychleji odbourat a místo ochotných pádů na trávník se snažit tvrdší střety ustát a vyhrát, jinak se v kariéře dál neposune. Na další progres si nicméně nejspíš bude muset počkat, neboť se na konci utkání zranil a s bolavou nohou musel střídat. Den blbec.
Jako by si smůlu přivolal.
