Začarovaný kruh Sigma. Rozpačitá Olomouc měla na víc, proč to nevyšlo?
Bylo po všem. Šlus. Václav Jílek se posadil za stůl a před zraky pěti manažerů z vedení klubu (což je zřejmě světový unikát) na tiskové konferenci hodnotil sezonu. Svou možná poslední v Sigmě.
„Před čtrnácti dny bych řekl fantastická. Nazval jsem to malým zázrakem a za tím si stojím. To, co se po podzimu povedlo, s takovým bodovým ziskem se zachránit, je pro mě obrovský dílčí úspěch. S předsezonními cíli to sice nekorespondovalo, ale vzhledem k situaci to je super. Teď jsme však zklamaní, protože jsme měli cíl jít přes Zlín, cítím, že jsme na to měli,“ řekl olomoucký trenér.
Můj názor je trošku jiný. Ani před čtrnácti dny bych neřekl fantastická, protože je nutné brát celý ročník, nikoli jen polovinu; a teď po konečném devátém místě dodávám ROZPAČITÁ. Kádr měl potenciál a schopnosti na to, aby hrál výš a v mnoha duelech i lépe. Sám kouč před touto sezonou prohlásil, že díky příchodům Pilaře, Nešpora a Dvořáka si tým zachoval sílu z parádní loňské jízdy.
Proč to tedy letos nevyšlo? Na Andrově stadionu se neustále omílá slovo uspokojení.
