Posledních pár let patřil k nejdůslednějším kritikům práce svazu na úseku lopoty s teenagery. Na paškále měl zejména Slavomíra Lenera. Alois Hadamczik považuje dlouhodobě kroky šéftrenéra ČSLH za slepé, mylné, škodící hráčskému rozvoji u nás. A nerozpakoval se o tom mluvit. Kdo by čekal, že nyní bok po boku budou vytvářet světlejší zítřky… Na druhou stranu, pobídka svazového bosse Tomáše Krále má svůj nepopiratelný půvab.
Když tak přesně víš, Lojzo, jak všechno dělat, tak tady to máš. Osmnáctka je tvoje. Na, ukaž se!
Snažení talentovaných teenagerů bude hokejovou obcí rázem sledovanější, to asi vnímá každý. To je ovšem vedlejší. Kdyby Král v pětašedesátiletém expertovi necítil jistý potenciál, nepůjde do risku (i do řečí) jen proto, aby bývalému parťákovi zavřel kohoutek s vodopádem kritiky.
Ať je to, jak chce, Hadamczik má v majetku poslední velké medaile u dvacítky (2005) i u národního týmu na olympiádě (2006) a mistrovství světa (2012).
Jsem si jistý, že AH65 vezme svoji misi s tisíciprocentní zarputilostí. Hokej mu v posledních letech chyběl, po odchodu z brněnské Komety chytal nefalšovaný absťák. Vytvoří si koncepci, do merku si vloží každého hráče dané kategorie, který se udrží na bruslích a zvládne blafák. Nebude jako leckteří jiní spoléhat na různé našeptávače, místo toho podnikne různé výjezdy. I na tajnačku.
Zároveň platí, že musí donést na stůl výsledky. Možná to není vůči němu úplně spravedlivé, nicméně nároky na někdejšího nadřízeného Jágra , Eliáše či Havláta budou o dost vyšší než na jeho předchůdce, zejména na ty, co se u reprezentace teprve učili řemeslu.
Smlouva je podle předpokladů roční. Záleží jen na Hadamczikovi a jeho štábu, zda si z hokejové penze povyskočí jenom na jednu sezonu, anebo půjde o dlouhodobější comeback.
