Jandač a reprezentace? Sbohem po sezoně, chce to novou sílu
KOMENTÁŘ PAVLA RYŠAVÉHO | Je hodně lidí, kterým se tahle věta poslouchá špatně. Ale pořád platí, že posledním trenérem, který na velké akci s českou hokejovou reprezentací získal medaili, je Alois Hadamczik. Na mistrovství světa ve Finsku a Švédsku bral bronz. Je to už dost dávno, jaro 2012. Od té doby se střídají selhání v klíčových chvílích a zklamání, jak zase všechno dopadlo. Je jedno, jestli na lavičce stojí Vladimír Růžička, Vladimír Vůjtek nebo teď Josef Jandač. Výsledek je pořád stejný. Umístění mimo TOP 3.
Abychomsi rozuměli, nemyslím si, že je situace nastavená tak, že pokud by na lavičku teď zase nakráčel Hadamczik, medaile budou zase zvonit. Asi ani s Mikem Babcockem by to nepřišlo automaticky. Přesto bych volil změnu.
Jandačovi bude na jaře končit jeho dvouletý cyklus. Tedy jet dál? Podle mě přichází ideální doba se dívat po dalším kandidátovi a spolupráci už po mistrovství světa neprodlužovat, což prospěje oběma stranám, jemu i národnímu týmu.
Ne proto, že by na olympiádě nezískal medaili. V mých očích tým připravil dobře, porazil USA, Kanadu, nachystaný byl i na Rusko. Jen se během jeho angažmá u reprezentace národní tým nikam neposunul. Světový pohár, mistrovství světa, olympiáda - a pořád je to stejné. Zase bez medaile. Je logické, že pak i ta šťáva, se kterou do nové práce jdete, postupně vyprchá.
