KOMENTÁŘ MIROSLAVA HORÁKA | Reprezentace není povinnost, nýbrž výsada a čest. Kdo nechce nosit národní dres, neměl by být na první dobrou pranýřován. Jde o svobodnou volbu. Pavel Zacha znovu odmítl reprezentovat na mistrovství světa, ačkoli o něj vedení projevilo eminentní zájem. V pořádku, necítí to, nejede. Pojedou jiní. Ti, kteří to vnímají jinak.
Je to v prvé řadě škoda pro Pavla Zachu. Nikoli pro národní mužstvo. Ani v dnešní době se nehodí hráče přemlouvat, uprošovat, aby po klubové sezoně věnoval tři týdny českým fanouškům, hladovým po medailovém úspěchu. Ale nejen jim.
Stále přece platí, že prostřednictvím účasti v národním týmu si plníte vlastní sny. Oblékání nejcennějšího trikotu k tomu odjakživa patří. Ale berme, že každý to může mít nastavené jinak.
Pavlu Zachovi dalo velkou práci prosadit se ve světě velkého hokeje. Každému, komu se to podaří, se hodí zatleskat. Aspoň já to tak mám a nejsem sám.
Dostat se mezi profesionály, navíc až do NHL, stojí obrovské množství dřiny. Talent nestačí, musíte mít v sobě něco navíc. Odhodlání makat, když jiní jdou už domů nebo večer za písničkou. Klobouk dolů.
Kdo se v hokeji pohybuje, ví, že za útočníkovou životní cestou do značné míry stojí jeho otec Pavel. To on
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
Už mám předplatné.
Přihlásit se
Témata:
komentář, sport, hokej, Stanley Cup, NHL, David Pastrňák, New Jersey Devils, Pavel Zacha, Petr Nedvěd, Sport na Heureka.cz
