Slýchám to prakticky po každém zápase Sparty. Ať už vyhraném, nebo prohraném. „Nehrajeme hokej, jaký bychom měli.“ Cože je ten hokej, který už půl roku denně vtlouká do hlav svých oveček kouč Uwe Krupp? Je to jednoduché… Nahoď! Sraz se! Vybojuj! Per to na bránu! Tento způsob hry zdá se mi však poněkud nešťastným.
Pokud Pražanům nefunguje plán A, jiný v záloze nemají. Tak se prý moderní hokej hraje. Pro soupeře je však velmi snadno čitelný. Jelikož Sparta nemá bruslařsky tak nadupaný tým, puk po nahození ve většině případů nezískává. Jen ho odevzdá soupeři. Pokud by se v hokeji počítalo držení míče jak ve fotbale, Kruppova družina by Barcelonou rozhodně nebyla.
Aby trenér dostal sparťanům bumbum hokej do automatiky, musí přepsat DNA hráčů. Nejsem si jistý, jestli se mu to může povést. Na hráčích je vidět, jak jsou dole. Nejen po utkání při rozhovorech, čiší to z jejich projevu mezi mantinely. Jsou otrávení, jako by je hokej občas ani nebavil. Klička, nečekaný průnik nebo povedená akce? V Praze věc takřka nevídaná.
Krupp i tak ve hře své družiny vidí oproti startu sezony progres. Já ne. Spíše naopak. Brankář Matěj Machovský byl jediným důvodem, proč se Sparta na přelomu října a listopadu dostala na první flek. Týmové výkony tomu neodpovídaly.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
Už mám předplatné.
Přihlásit se
