Sparta nachází pravou evropskou tvář. Bez kapitána Lafaty
Tohle nemá být neuctivost ke starším hráčům, jen prosté konstatování dle mého jasného faktu: na evropské scéně to bez rychlosti a dobrého pohybu nikam nedotáhnete. Sparťanský trenér Zdeněk Ščasný to ví a jeho sestava na Laziu podle toho vypadala.
Základem bylo, že posadil kapitána Davida Lafatu a na jeho místo vyslal mnohem rychlejšího Lukáše Juliše. K němu další svižník Krejčí i Frýdek, snad také Zahustel, a Sparta vypadala jako mužstvo, na něž se dá s radostí koukat.
S rychlostí, zvlášť když se nasadí tam, kde má, se dá presovat a ničit soupeřovy akce chvíli po jejich začátku. Jako se to v první půli dařilo Spartě v Římě. Určitě je podržela produktivita, ale ta se mohla opřít právě o předchozí pohyb a dobré napadání.
Šlo by to s Lafatou? Nejspíš už ne. Znamená to kapitánův konec? Určitě ne. Pokud si udrží pozitivní přístup – a jeho klukovská radost po konci římského klání tomu napovídá – pomůže Spartě ještě dosyta. V kabině jako lídr a na hřišti v utkáních, které mu budou vyhovovat. Ve vápně, v tlaku. Ale spíš proti slabším.
Sparta musí pokračovat v předělávání kádru. Třeba Bořek Dočkal se oproti průměru posledních zápasů zvedl, ale také on rychlostně ztrácí, o Marku Matějovském nemluvě.
Čtvrteční úspěch by měl Spartě jasně napovědět, která cesta vede k úspěchu.
