Dominik Hašek si velmi silně do hlavy pustil myšlenku, že by se v roce 2028, tedy za osm let, stal českým prezidentem. Poprvé o tom naveliko promluvil v obsáhlém rozhovoru pro páteční Sport Magazín. Věří, že by přesvědčil davy, skoro tři miliony občanů, aby mu v přímé volbě daly svůj hlas. Je to ambice, na niž má plné právo a patrně hodně odpovídá jeho povaze, ale možný úspěch je dost nepravděpodobný. A to platí i při vědomí, že říkat něco takového o situaci, která tu bude za osm let, je dost lehkomyslné.
Promiňte sporťákovi mudrování o politice: Proč si tedy myslím, že Dominátor nemá v boji o Hrad velkou šanci?
V první řadě jde o to, že Hašek jde do politiky a rovnou si myslí na tu nejvyšší funkci. To přece není dobře, ne? Učeň z pekárny snad hned nevede směnu, gólman z dorostu nejde dělat jedničku vítězi Stanley Cupu.
Hašek si toho je sice vědom a zdůrazňuje, že „dva tři roky předtím bych musel být v politice aktivní“, ale zároveň přiznává, že sedět v Poslanecké sněmovně nebo Senátu mu spíš – nesedí. Spíš, zdá se, by raději něco na lokální úrovni.
Celý rozhovor s Dominikem Haškem čtěte ZDE>>>
Jenže, dobrou průpravou pro prezidenta je dlouhodobá práce v politice, nejlépe ve vysokých funkcích. Politika je taky řemeslo svého druhu a musí se umět.
O Haškových názorech zatím nevíme skoro nic. Nemá rád Andreje Babiše a prezidenta Miloše Zemana , ale to za osm let nikoho neohromí. Musí se jednoznačně vyprofilovat. Dát si na to dva tři roky někde na lokální úrovni? No, to by asi nestačilo. Nejde totiž jenom o to, mít nějaké názory, ale taky ukázat, že jsem za prosazování těch názorů bojoval a ideálně je prosadil. Činy.
(Malá vsuvka, která trochu odporuje předchozímu odstavci: V politickém dotazníku ve Sport Magazínu mě překvapil Hašek dvěma odpověďmi. Zaprvé, ochotou v případě nutnosti jmenovat vládu založenou na podpoře komunistů, zadruhé, odmítáním adopce dětí homosexuály. To mu podporu lidí z myšlenkového okruhu typu Milionu chvilek, s nímž Hašek sympatizuje, nezajistí. A tyto hlasy by mu přitom mohly chybět, protože jinde je bude hledat snad ještě složitěji.)
Je to zkrátka bláhová představa lidí z podhradí, že na Hradě jim to půjde jen tak, protože někde jinde něco dokázali, třeba i velkého. Hašek si podle svých slov uvědomuje, že úspěch ve sportu se nerovná úspěchu v politice, ovšem tím spíš udiví, že si cestu na Hradčany představuje hodně přímočaře.
Á propos sport. Odhaduju, že prostředí, v němž se proslavil, pro něj bude spíš přítěží. Sportovce zbožňujeme, když se jim daří, ale v politice a do velkých funkcí zvlášť jim spíš nevěříme. Ekonomům, byznysmenům, vědcům, lékařům, těm ano. Trochu trošinku snad i umělcům. Sportovcům? Ne, ne.
Další věc. Média. Zprvu mohou být jeho výhodou. Je všeobecně známou osobností, většinově a naprosto po zásluze patrně i oblíbenou. Ustojí i afér(k)y, které bude muset vysvětlovat. Napadený protihráč Šíla, za což se Hašek už mnohokrát omluvil, to je detail. Jenže až přijdou novináři a budou chtít konkrétní odpovědi na konkrétní a závažné otázky, až přijdou třeba televizní debaty a v nich silný a zběhlý soupeř… To bude zatraceně těžké.
Hašek by nevyhrál prezidentské volby, ani kdyby se konaly 22. února 1998 dopoledne, tedy chvíli po naganském triumfu. Lidé totiž u urny dokážou odhodit emoce týkající se jiných oborů a vzít v potaz faktory, které rozhodují v politice.
Proto Dominik Hašek, navzdory své enormní vůli, jenom těžko uspěje.
Deník Sport, Sport Magazín i časopis GÓÓÓL kupujte pohodlně ONLINE na iKiosek.cz »
Související články
