Český výsměch Lize mistrů: Sparta i Kometa ji svlékly donaha. Podfuk na fanoušky
KOMENTÁŘ PATRIKA CZEPIECE | V Česku se jim právem říká hokejoví giganti. Sparta a Kometa patří k silným značkám. Zásluhou vynikajících výkonů v domácí soutěži se během minulé sezony oba kluby kvalifikovaly do Ligy mistrů. Název zní honosně, že? Trefně určitě ne, aspoň v případě tuzemských klubů. Na úvod play off evropské soutěže postavily víc torza než týmy. Nasadily hráče, jež by v extralize nevytáhly. Pro někoho devalvace CHL, v očích jiného odraz dlouholeté reality ambiciózního projektu.
Roky se tvrdí názor, který nebude tolik vzdálený od pravdy. Hokejová Liga mistrů trpí pro svůj název. Jen ho vyslovíte, hned vás trkne představa nasvícených stadionů, běsnících fanoušků, milionářské show, kde úspěch značí vstupenku mezi nehynoucí legendy. Jako ve fotbale.
Mladší „bratr“ z ledového království takovou prestiž nikdy neměl, zřejmě mít nebude. A to ani v hokejových měřítcích, vezmete-li v potaz, že fotbal je mnohem větší globální fenomén, který poutá zájem daleko mimo Evropu a Severní Ameriku. V letošním vydání však CHL naráží v jistém ohledu na nepoznané dno. Olympijskou vsuvkou zahuštěná sezona způsobila, že kluby musí počítat.
Sparta i Kometa si přitom zřejmě vykalkulovaly, že dál než do výběru šestnácti nejlepších proniknout nepotřebují. Jde tedy o domněnku a subjektivní názor, protože oficiální verze bude na věky věků znít: „Chceme jít co nejdál.“ A tak by to v jakémkoliv sportovním klání mělo být.
Proti ustálenému tvrzení jde ovšem způsob, jakým zmíněné české bašty přistoupily ke skladbě zápasové sestavy pro play off LM. Kometa do Luley vzala s přivřením obou očí sedm borců ze základní rotace pro extraligu, nedorazil s ní ani hlavní trenér Kamil Pokorný. Pro něj je mimochodem velkým nepřítelem létání, jakkoliv nikdo nechce ani v náznaku zpochybňovat závažnost důvodů zdravotního vyšetření kouče, které se termínově sešlo s výletem do Švédska.
Tam Brno nakoupilo výprask 1:6. Jenže až ve třetí třetině, kdy Kometa za stavu 1:1 znenadání nasadila místo skvěle působícího brankáře Gašpera Krošelje juniora Jana Ondráčka. Náhoda? To už je na posouzení čtenáře.
Radši odpočívat na extraligu
Odbočka do Zugu, kam odcestovala Sparta. V kleci měla a ponechala reprezentanta Josefa Kořenáře, o to nic. Jenže před ním už soupiska solidně řídla. Nedávný zdravý náhradník David Vitouch na prvním centru, vzadu výpomoc z Litoměřic Nino Tomov a Dominik Pavlák, k tomu sezonní debuty Jiřího Suhrady i Ondřeje Hrabíka. Nechyběli mládežníci Jiří Pospíšil nebo Filip Novák. Prostě a jednoduše „béčko“.
Po výprasku 0:6 trenér Jaroslav Nedvěd pronesl v souvislosti s CHL prakticky zakázanou větu. „Hráče šetříme, aby se mohli co nejdříve dostat z problémů, které mají. Potřebujeme, abychom se připravili hlavně na extraligu, to nemá smysl zapírat.“
Smýšlení, které vedení LM nutně zabolí.
A teď koho z takové mentality vinit? Češi v barvách Zugu Jan Kovář (nepotkal se ani s bratrem Jakubem) a David Sklenička se opřeli do Sparty, že duel vypustila. Švýcarský klub čeká v příštím týdnu předražený výlet do Prahy z povinnosti. Jenže chápete i Nedvěda s Pokorným, protože domácí titul je asi tak desetkrát hodnotnější, síly se hodí. CHL dosud přitom nebyla schopná nabídnout podmínky, pro které by stálo aspoň vyslat na plac to nejlepší, co je k dispozici.
Nedivíte se nicméně ani naštvaným fanouškům, kteří vyberou dovolenou, zaplatí letenky, ubytování, vstupné a stravu, aby pak sledovali blamáž. Svým způsobem podfuk. Ze snahy o hokejovou slávu zbývá jen rozčarování.
Projekt se tak dál utápí v začarovaném kruhu, kdy nemá dostatečnou atraktivitu, přičemž aby jí nabyl, potřebuje kromě peněz také plnohodnotný přístup všech zúčastněných. Což se neděje. Snad byste to kousli, nebýt té proklaté představy, jak má slavná Liga mistrů vypadat a co má obnášet.
Bezmála před rokem se do ní pustil tehdejší sparťanský trenér Pavel Gross. Hovořil o nízkém zájmu fanoušků, třebaže si chválil sportovní úroveň. „Je mi to blbý a možná takový názor nechce nikdo slyšet, ale řekněte mi, kolik zápasů bylo vyprodaných nebo s naplněnou kapacitou nad osmdesát procent?“ tázal se kouč.
Měl pravdu. I v tom, že jeho názor se nelíbil, v kuloárech tehdy způsobil značné pozdvižení. Tak už to v CHL bývá, čas od času si někdo otevře pusu, ale kritika se rychle umete pod koberec, jde se dál. Jestli však něco Liga mistrů a kluby v ní skutečně potřebují, tak začít říkat pravdu do očí. Jinak se nikdy nepohne.
