Češi stoupli po MS dvacítek v ceně. Teď toho jen využít
BLOG | Týmový výkon postavený na skvělém brankáři. Na tom stavěl český hokej v dobách největších úspěchů, stejný návod dovedl juniory senzačně pod stupně vítězů. Senzačně ne proto, že tam pro ně nemělo být místo, nýbrž pro způsob, jakým si to místo vydobyli.
Zdolali Američany a drásali Rusy. Češi zanechali výborný dojem a stoupli v ceně. Právě tím, s jakými týmy si dokázali poradit nebo aspoň udržet na řetězu.
Postup do čtvrtfinále, to nebyla nějaká z nebe spadlá souhra náhod ani důsledek příznivého rozlosování. Kredit Čechů stoupl tím, že nešli ze skupiny přes nevýrazné Švýcary, nýbrž postavili do autu jednoho z největších favoritů turnaje.
Rusko, to byl zlom. Jinak by vystoupali ještě výš. Ale hokej v jejich podání se líbil, což věci znalí kanadští diváci i média dokázali ocenit. Kromě utkání s Kanadou stáli vždycky na jejich straně, tak pochvalně se o českých juniorech už dlouho nemluvilo a nepsalo.
Zdařilá mise přišla v nejvyšší čas už kvůli posílení sebevědomí a taky proto, že o Česko jako o soupeře přestával být v zemích světové špičky zájem. Úbytek termínů a kontaktů, stále menší ochota druhé strany ztrácet drahocenný čas s nějakými Čechy, to všechno se nabalovalo a jen hrotilo situaci, do níž mládežnický hokej v posledních letech zabředl.
Všechno je otázka příležitosti. Bez ní neroste výkon, ani sebevědomí. Někdo uspěje, druhý ne. Pokud však šanci nedostane, nemůže přesvědčit o ničem.
O zázrak v Kanadě se zasloužili i hráči, kteří se toho v domácích soutěžích nedočkali. Obránci jako Jiří Říha nebo Vojtěch Mozík nehrají pravidelně extraligu, přitom některé kluby budí dojem, že se staly raději odložištěm vysloužilých cestovatelů, než by daly šanci hráčům jako oni.
Kanadské nadechnutí přišlo v pravý čas a pověsti českého juniorského hokeje nesmírně pomohlo. Teď to chce jen využít. Problémů zůstává až nad hlavu, ale tohle byl jeden z kroků, které by měly přispět ke zlepšení.
