Český tým pod vedením trenéra Hadamczika zlomil ve čtvrtfinále mistrovství světa švédské prokletí. Vyhrál poslední zápas sezony, nevrací se úplně jako vítěz, ale souboj o bronz zvládl. Podle toho, jak se nakonec rozprostřel postupový pavouk, se čekalo možná ještě víc. Ve slibně narýsované bitvě o finále provedli rázné škrty našlápnutí Slováci vedení rozvážným Vladimírem Vůjtkem. Každá medaile se však cení a co bychom za ni před turnajem dali. Nebo před zápasem se Švédy…
Podobně krutá zklamání jako po letošním semifinále už hokejisté zažili. Třeba v roce 1997 právě v Helsinkách, kdy tým při cestě za obhajobou titulu nejprve zmasakrovali v nerovné rvačce běsnící Kanaďané a po vynesení nespravedlivých trestů zahradili Čechům cestu do finále jediným gólem ti zpropadení Švédové. Letos bylo důležité, že se hráči dokázali vzpamatovat víc než domácí Finové, kteří ani na sedmý pokus doma na medaili nedosáhli.
Alois Hadamczik se znovu stal bronzovým králem. S mužstvem zopakoval výsledek z minulého šampionátu na Slovensku, i když po výhře nad Tre kronor stejně jako všichni ostatní věřil, že cesta do finále je otevřená. Dokonce připomněl, že kdyby dřív měl proti osudovému soupeři víc štěstí, má dneska ze všech českých trenérů nejvíc medailí.
Pak přišel čelní náraz se Slováky. A po zpackaném zápase se kouč reprezentace neovládl. Zklamání z porážky, možná i fakt, že prohrál v přímém souboji se svým dávným kolegou i konkurentem na místo u české reprezentace, se promítly v jeho pozdějších prohlášeních. Kritizoval rozhodčí, o hráčích otevřeně řekl věci, které měly zůstat za dveřmi kabiny.
V mnohém měl Hadamczik pravdu. Zákroky na Erata, Koukala či Frolíka volaly po vyloučení. Zvlášť, když Kanaďan Getzlaf ve čtvrtfinále proti Slovensku dostal od českých arbitrů za podobnou věc trest do konce zápasu. A ani tak zkušení borci jako Plekanec nebo Blaťák by neměli dělat chyby, jakých se dopustili.
První z nich vzal porážku na sebe, na rovinu to přiznal. Každý by měl začít u sebe, nehledat si alibi, případně uznat, v čem nás soupeř přechytračil. Trenér Hadamczik to neudělal, viníky však nacházel všude jinde. Takhle zaútočit by nedokázal ani John Tortorella. Výrokem, že měl dát na svůj instinkt a na semifinále postavit do branky Jakuba Štěpánka, navíc přinejmenším dost necitlivě shodil všechno, co předtím pro mužstvo odvedl jeden z hrdinů heroického čtvrtfinále Jakub Kovář.
Z pozice trenéra má Hadamczik na výsledcích týmu výrazný podíl. Určuje taktiku, měl by reagovat na hru soupeře. Samozřejmě záleží, jak si to přeberou hráči, co převedou na ledě. Nicméně v utkání se Slováky působilo české snažení pořád jaksi bezradně, jako by mužstvo nevědělo, co má dělat.
Mistrovství světa dopadlo úspěšně. Alois Hadamczik jako trenér národního týmu opět povyrostl. Ale víc mluví svět o Vladimíru Vůjtkovi. Slováky si podmanil rozvahou, nadhledem, klidem. Tohle na české střídačce v duelu o finále chybělo.
Témata:
Česko, reprezentace, slovensko, hadamczik, ms2012, Pavel Bárta, sport, hokej, Sport na Heureka.cz
