Kdepak, vyrazit na turnaj s tím, kdovíjak silný tým nemáme, to Čechům nesvědčí. Premiérové vítězství na listopadové akci všechny namlsalo, sestava pro Channel One Cup na papíře vypadala náramně. Největší problém ale byl v tom, co mělo tým zdobit nejvíc: sešlo se v něm příliš hráčů z NHL.
Rusové šli stejnou cestou. Ale hráli doma, na velká jména chtěli přilákat diváky, chtěli zvítězit, což se jim s bohatýry v čele s Dacjukem a Malkinem podařilo rozdílem třídy. Jako by hráli úplně jiný turnaj. I největší a nejbohatší hvězdy hnala před vlastním publikem příznačná hrdost a touha se ukázat. Předvedli sobě i světu, jak jsou schopní v tak silné sestavě s druhými zatočit. Do olympiády v Soči zbývá něco přes rok…
Jenže měsíc utekl a pořád se neděje nic. Naopak přituhlo, spor o novou kolektivní smlouvu se vyostřil. Minulý týden měl patřit ke klíčovým, místo uzavření smíru však do ulic vyrazily tanky. Únavné vyčkávání, narůstající frustrace, že to pořád nikam nevede, to všechno se na hráčích muselo projevit, narušilo jejich pohodu a mohlo se přenést taky na zbytek mužstva. Myšlenkami byli i trochu jinde, ať si to připustí, nebo ne.
Česká reprezentace samozřejmě neskončila na akci Euro Hockey Tour bez bodu jen proto, že s ní na turnaj vyrazilo osm krajánků z NHL. Finové vsadili na mladíky z domácích zdrojů a urvali jediné vítězství doma právě proti českému týmu. Přesto jejich tah měl logiku.
Na druhou stranu, každý trenér se snaží vybrat vždycky ty nejlepší. Kdyby to Hadamczik neudělal, po tomhle výsledku by mu to každý omlátil o hlavu. Po výbuchu v Moskvě je zřejmé, že měl být střídmější a zvolit třeba i finskou cestu. Aspoň by se míň ostřílení hráči otrkali. Hůř to stejně snad ani dopadnout nemohlo.