Hadamczik nemá čas na experimenty, v hlavě nosil pouze Musila
Kabina se po zpackaném zápase osmifinálové skupiny MS s Američany doslova vařila. František Musil zlostně mrštil košem na odpadky, nebo co to měl tenkrát právě po ruce. Poštěkal se s některými oporami a nakonec i s Aloisem Hadamczikem, který ho odtáhl stranou do trenérského kamrlíku, aby nechali mužstvo v klidu, ať si to hráči proberou taky pěkně mezi sebou.
Po olympiádě 2006 výrazně omlazený český tým v prodloužení čtvrtfinále světového šampionátu v Rize senzačně vyřadil nadupané Rusy a nakonec vybojoval stříbrné medaile. Byl jsem shodou okolností v šatně u toho. Nedá se říct, že by vztek, pouštění hromů a blesků byly všelék. Ale vypjaté okamžiky po utkání proti USA odstartovaly zvrat v českém vystoupení na turnaji v Lotyšsku. Hráči si pak taky řekli své, mužstvo se probudilo. I díky Musilovu zásahu…
Tohle nemůže dobře dopadnout. Takové myšlenky napadaly ničím nezatížené pozorovatele při pohledu na zmatenou, nejistou a někdy až odevzdanou českou střídačku při nedávném světovém šampionátu ve Švédsku. Bylo zřejmé, že pokud trenér Hadamczik tenhle propadák přežije, bude potřebovat posilu do trenérského štábu. Poradce a zároveň oponenta, pokud možno z řad bývalých skvělých hokejistů, který mu nebude na všechno jen kývat a dokáže se mu i postavit.
Problém spočíval v tom, že zdaleka ne každý ze zvažovaných velikánů byl z různých důvodů schopen si spolupráci s velitelem Hadamczikem představit. Tím pádem nemělo ani cenu řešit, nakolik by vyhovoval vládci reprezentační střídačky, zda by on byl svolný naslouchat také někomu jinému. Deník Sport oslovil mistry oboru jako Jaroslav Špaček, Robert Reichel nebo Jiří Šlégr. Ten jediný takovou možnost připustil. Mluvilo se i o dalších, ale jak se ukázalo, Hadamczik stejně nosil v hlavě jediné jméno. Tím byl právě František Musil.
Jeho volba znamená návrat na prošlapanou cestu. Někomu to mohlo způsobit zklamání, hlavně z toho titulu, že nezkusil něco nového a neotřelého. Hadamczik však cítil, že tenhle tah musí provést. I proto, že na experimenty není před olympijskou sezonou čas. A zajisté už začal se staronovým asistentem a dalšími členy týmu probírat stovky variant sestavy pro Soči, která má být do září nahlášena.
Musilův návrat není pohyb v kruhu, nýbrž ve spirále. Od chvíle, kdy u reprezentace působil naposledy, se posunul o něco dál. Někdo mu bude předhazovat, že současně dělá skauta klubu NHL. Jenže nejde o střet zájmů, jako kdyby dělal u juniorské osmnáctky nebo u dvacítky. A jeho zkušenosti a přehled se naopak mohou jen hodit. Jak si zorganizuje čas je čistě věc jeho a těch, kterých se to týká.
František Musil není žádný študovaný rádoby nadtrenér, ani neprošel desítkami štací. Ale zdobí ho skvostná hráčská minulost, dovede se vcítit do hráčů hokejistů, nebojí se říct, co si doopravdy myslí, a své řemeslo vždycky vykonával s odhodláním a srdcem.
Sám toho zažil moc a dokáže navodit správné emoce. Je víc „roztleskávač“ než vědátor, ale jeho zaujetí i věčně pozitivní nálada bývají až nakažlivé. Tenkrát po finále v Lotyšsku si nadšeně pořizoval ze střídačky fotky na mobil. Třeba zrovna trenér jeho ražení na reprezentační střídačce chyběl, aby se podobné snímky daly pořizovat zase…
