Junioři ve finále mistrovství světa? To není náhoda, natož zázrak
A tak už jdeme do finále! Když před šampionátem osmnáctek David Pastrňák bez mrknutí oka řekl do novin, že věří ve zlato, dost lidí by mu asi rádo změřilo teplotu, jestli neblouzní. Jenže následující dny ukázaly, že to od něj až taková troufalost nebyla.
Mladá jízda v čele s ním, střelcem Jakubem Vránou nebo gólmanem Vítkem Vaněčkem od začátku turnaje neustále přesvědčuje o tom, že to, co předvádí, není žádná náhoda, natož zázrak.
Čtverylku do prvního semifinále po osmi letech a nakonec až do bitvy o historicky první zlato (a vlastně i stříbro) z mistrovství světa do 18 let českým juniorům neumožnila selhání soupeřů, ani souhry náhod. Zasloužili se o to sami.
Čím to, že po tolika letech marnosti přichází takový úspěch? Buď je trenér Jakub Petr kouzelník, nebo se sešel mimořádný ročník. Obojí správně. Ročník 1996 má kvalitu a zároveň skvělé vedení. Turnaj ve Finsku opět potvrdil, jak je tahle věková kategorie vyrovnaná.
Ale česká osmnáctka, posílená i třetím místem na letním Hlinkově memoriálu věřila, že na to má, pokud nesejde ze svojí cesty. A taky se nespokojila s dosaženým. Až jsme z toho nestačili žasnout.
I trenér Petr po spanilé jízdě skupinou zalitoval, že jeho svěřenci nesebrali body ještě Američanům. Ti postoupili do finále pošesté za sebou, jsou jediným soupeřem, kterého Češi na šampionátu neporazili. Nastala chvíle jim to vrátit. A to už by byla vážně fantazie.
