Nová Champions Hockey League se snaží spojit hokejovou Evropu
CHL není KHL. Mají dost společného, ale hodně je rozděluje. Třeba to, že vzkříšená Champions Hockey League se snaží spojit hokejovou Evropu, zatímco z Ruska řízená a štědře dotovaná Kontinentální hokejová liga ji chce pohltit a ovládnout.
Ve Finsku už vyhlížejí, jaké důsledky přinese odchod Jokeritu Helsinky, na Slovensku by mohli vyprávět, jak domácí soutěž zruinoval přesun Slovanu Bratislava. Vlastně jediný konkurenceschopný tým přežívá v Košicích. V přilehlém okolí však už srovnatelnou kvalitu těžko hledají, a tak tahají za záchranné brzdy a třeba se snaží oprášit návrhy na společnou ligu s Českem.
Některé tuzemské kluby se ženou do izolace dobrovolně. A hned je z toho mezinárodní ostuda. Jakkoli v mistrovském Zlíně nevoli k CHL omlouvají horší dostupností a oprávněně taky zvýšenými náklady, k účasti se společně s ostatními extraligovými kluby zavázali. Těžko se ale lze ubránit dojmu, že ten vzdor činí tak nějak na truc, v duchu úvah, ať si to vylížou ti „nahoře“, když si to upekli.
I pod tíhou několika neúspěšných pokusů má hokejová Liga mistrů daleko k megalomanství a netěší se důvěře, jakou by ráda získala. I její název zní nadneseně, když z Finska a Švédska do soutěže zasáhne osm klubů a z Česka, Německa a Švýcarska po šesti. Zatím postrádá nádech výjimečnosti.
A hlavně, v Champions League chybějí peníze, jaké se v ní točily třeba při předchozí reinkarnaci před šesti lety, kdy však ekonomická krize uťala její slibný rozjezd po jediné sezoně. V dobách hluboké totality české týmy v letním čase s oblibou vyrážely na turné do západních zemí.
Kvalita soupeřů při těchhle pouťácích bývala sporná, hráči se kolikrát předem domlouvali, kolik gólů jim smějí naložit. Ale byla to jedna z mála možností, jak vycestovat, k tomu zajít na kaufy. Prodal se nějaký ten křišťál, za utržené peníze se nakoupily tehdy nedostupné prací prášky a všichni byli spokojení.
Dneska už tohle naštěstí není potřeba. Zato souboje s evropskou špičkou ano. Český hokej ztrácí krok, tempo extraligy často nestačí ani na země, které ještě nedávno o délku zaostávaly. Možná i z obavy, aby neutrpěla naše domýšlivost, se nedokážeme oprostit od provinčního uvažování a uzavíráme se do ulity.
Ovšem s tímhle přístupem se taky můžeme ocitnout na počátku potravinového řetězce, stát se kořistí pro ty, kteří jednají zcela opačně. Ale co, aspoň bude klid a my si můžeme šmidlat ten svůj okresní přebor...
