Dokázal s českou osmnáctkou to, co bylo pro jiné trenéry a generace hráčů dosud nemožné. Jako Ivan Hlinka vyhrál s reprezentací poprvé olympiádu, on dovedl juniory k vůbec prvnímu triumfu na jeho memoriálu.
Coby hráč svého času rozčísl zapeklité čtvrtfinále s Lotyšskem na šampionátu 2000 a nakonec z toho bylo zlato. V NHL sehrál přes pět set zápasů. Ale zůstával ve stínu ještě větších celebrit. Před jedenácti lety, ve zlaté Vídni, si zlomil malíček. Jako Jaromír Jágr. O nejsledovanějším prstu v dějinách vyšly stovky článků. O Varaďově zranění se ani nevědělo, prostě pokračoval v krasojízdě.
S pokorou a nenápadně začala stoupat i jeho trenérská hvězda. Na jaře získal juniorský titul s Třincem. Podsouvali mu, že přišel k hotovému. Možná ano. Nyní následoval triumf s českou osmnáctkou. To už jistě nebyla náhoda.
Ještě v mladší kategorii do 17 let tento nebo velmi podobný výběr porazil za celou sezonu některého ze silných soupeřů tak jednou. Pod novým hlavním koučem stihl během šesti zápasů v Břeclavi – včetně přípravy s Kanadou - totéž, po čem se dřív pachtil celý ročník. Varaďa se v téhle práci našel.
Strašně nerad prohrával, umí svoje svěřence povzbudit a motivovat. Stejně tak je nakazil svojí bojovností, zabejčilostí, jaká zdobila jeho, když ještě hrál. A mladíci za ním jdou, mluví o skvělém trenérovi, po vítězství ve finále mu dávali hobla.
Američani byli na velkých turnajích juniorů i dospělých katy českých nadějí. Ale v české osmnáctce se našel tým, který je dokázal porazit. A její agresivní projev měl hodně daleko k ustrašenosti, s jakou třeba na Euru zalezli fotbalisté před Španěly.
Pod Varaďou na turnaji v Břeclavi vstali noví bojovníci. Dost pozorovatelů se z povzdálí ptá, jestli to nebyl jen záblesk do tmy. Troufnu si tvrdit, že nikoli. Kdo byl na místě, mohl vidět, jak skvělý hokej osmnáctka hrála. Trenér a jeho štáb toho jsou zárukou, že by jí to mohlo vydržet.
Rázem tady máme další slibný ročník, jako o maličko starší tým Pastrňáků a Vránů, který po úspěchu v Břeclavi senzačně vybojoval stříbro na mistrovství světa. Pro Varaďovu partu je prestižní Hlinkův memoriál skvělým vykročením.
Šampionát to není, ovšem žádný pouťák taky ne. Za mořem si ho ceí možná ještě víc, Hráči můžou být hrdí, Václav Varaďa má radost. A hlavně se z ničeho, jak říkal Hlinka, víte co. Radost by měl určitě taky.
Související články
