+
Nenechte si ujít nejnovější
zprávy ze světa sportu.
Sledujte nás na Facebooku
a dozvíte se vše jako první.
Pavel Bárta
26. prosince 2016 • 05:00

Čtvrtfinále na MS je pro dvacítku povinnost, medaile výlet do vesmíru

Autor:
Češi v přípravě dvakrát podlehli Kanadě, na turnaji si však nic podobného nesmí dovolit
TOP VIDEA
Slavia - Liberec: Bosančič slavil gól pod tribunou Sever, přiletěla k němu dýmovnice Slavia - Liberec: Bosančič slavil gól pod tribunou Sever, přiletěla k němu dýmovnice
Olomouc - Plzeň: Jan Káňa se předvedl, dal Hollwegovi tvrdý hit Olomouc - Plzeň: Jan Káňa se předvedl, dal Hollwegovi tvrdý hit
VŠECHNA VIDEA ZDE

Jedna facka, pak další a ještě jedna navrch. Česká dvacítka se ve třech přípravných zápasech prošla strašidelným zámkem. Nedala gól sto osmdesát minut čistého času, celkové skóre 0:17 z utkání s Kanadou a USA může budit pochybnosti, jestli letošní výběr trenéra Jakuba Petra bude na juniorském mistrovství světa vůbec schopen proklouznout postupovou zkouškou. Ale ještě není důvod bědovat. Šampionát v Montrealu a Torontu přece teprve začíná.



Při domlouvání soupeřů pro přípravu na výběr moc nebylo. Týmům ze skupiny bylo rozumné se před turnajem vyhnout, další – jako Slovensko - si našli jiné protivníky, nebo s Čechy hrát nechtěli a oni s nimi taky ne. Tak to bylo třeba s Ruskem. Kanaďané i Američané jsou odskočení, to víme.

Z české obrany si udělali řešeto a nula v kolonce vstřelených branek vypadá větší, než ve skutečnosti možná je, zvlášť když největší síla tohoto celku měla být v útoku. Výchovný záhlavec může někdy probrat a pomoct. Otázkou však zůstává, jestli toho nebylo najednou až moc a jak tenhle nářez ovlivní vstup českého týmu do turnaje. Na mnohem zkušenějších hráčích se debakl 0:6 s Kanadou v úvodním střetnutí Světové poháru podepsal dost neblaze.

Výběr Jakuba Petra je taky zranitelný v tom, že ne každý se v něm dá plnohodnotně nahradit. Třeba Američani v koncovce problémy na rozdíl od Čechů nemají, takže si mohli dovolit ten luxus a na poslední chvíli škrtnout nejproduktivnějšího hráče juniorské OHL Alexe DeBrincata. Pro český tým bylo zranění Dominika Lakatoše pomalu katastrofou.

Čeští mladíci přesto jsou schopni na šampionátu překvapit, i když tohle si taky opakujeme každý rok. Kanada, USA, Švédové, případně Rusko, to je nejtěžší kalibr. O českých juniorech se píše jako o týmu střední váhy, nikdo je předem neposílá ke dnu. Našlo by se pár věcí, které dávají naději. Kvalitní brankáři, když tedy zachytají a podpoří je obrana. Chytří, tvořiví beci. Skvělá forma Filipa Chlapíka, jeho místo v elitní desítce bodování QMJHL a tříletá nováčkovská smlouva s Ottawou, kterou minulý čtvrtek podepsal. Nebo herní souznění Davida Kašeho s Martinem Nečasem, stejně jako nejlepšího hráče Red Deeru ve WHL Michaela Špačka s Adamem Musilem. A devatenáctka v čele s Kristianem Reichlem se na nedávném turnaji v Kanadě taky nepředvedla zle.

Přes čtvrtfinále čeští mladíci neprolezli dvanáct let. Pamětníci posledního českého bronzu z amerického Grand Forks 2005 mají od té doby něco za sebou, někteří už dospěli k podzimu své kariéry. Postup do čtvrtfinále zůstává i pro současnou dvacítku povinností, medaile by představovala něco jako výlet do vesmíru. Za současné konstelace je k tomu potřeba heroický výkon všech hráčů a někdy taky notná porce štěstí. Ale proč ne. Předloňský příklad bronzových Slováků ukazuje, že i takové věci se občas stávají.

 







Klasická verze
Mobilní verze