Je čas promluvit si o Jaromírovi. Jakákoli zmínka o této legendě působí pořád jako kus masa na lačnou zvěř. A tak se minulá sobota nenesla jen ve znamení senzačního triumfu Ester Ledecké v olympijském super-G žen. Do historie se ve stejný den zapsal taky kdosi jménem Marek Sikora. Střet s ním na začátku prvoligového utkání Kladno - Havířov totiž přivodil krvavé zranění hokejové ikoně a novodobý český král Jágr svůj teprve pátý zápas po návratu ze zámoří nedohrál.

Sikory, jehož do té doby dohromady nikdo neznal, bylo najednou všude plno. A nezáleželo, jestli úraz primárně zavinil havířovský útočník tím, že šel do souboje u mantinelu zcela bez respektu, přičemž ale podle některých názorů včetně šéfa rozhodčích Vladimíra Šindlera nefauloval, anebo zda ke svému zranění přispěl nejvíc sám Jágr. Tím, že se špatně postavil a tak tvrdý náraz třeba ani nepředvídal, nebo už tím, v čem hraje. Muzejní kousek plastu, co na vlastní zodpovědnost a na vlastní nebezpečí nosí na hlavě, ho ochrání podobně, jako kdyby si na vlasy navlékl jen čelenku.
Sám Jágr po jednom z vystoupení na českém ledě po návratu připustil, že musí počítat s tím, že si před ním nikdo nesedne na zadek. Ovšem je zajímavé, že něco takového jako v sobotu v Kladně se mu v NHL za čtvrtstoletí působení nikdy nestalo. Ale kdyby se postavil ke hrazení stejným způsobem, dopadl by nejspíš podobně.

Na mezinárodním ledě ho tvrdé hity párkrát vyřadily ze hry nebo jím aspoň otřásly. Na olympiádě v Naganu si na něj počíhal ruský drvoštěp Boris Mironov, na hrách v Turíně 2006 ho napadl u mantinelu Jarkko Ruutu a ve Vancouveru 2010 ho sejmul na otevřeném ledě Alexandr Ovečkin.
A v Česku? Na plzeňského Jaroslava Kreuzmanna, děsivý stín z výlukového ročníku 1994/95, vzpomíná dodnes. Ani obránce Tomáš Pácal, jenž Jágra ve stejné sezoně zranil, byl v Kladně taky léta velmi nevítanou návštěvou. Rozhodčí Pavel Hodek zase slavnou osmašedesátku jako jediný na světě vyloučil za pohyb rukou, jímž se při vedení puku snaží odstavit spoluhráče.
Marka Sikoru čeká podobný osud těchto nechvalně proslulých postav. Po zápase se kál, co mu slova stačila, omluvu si však rozmýšlel. „Jardu neznám, takže osobně se asi omlouvat nebudu. Jestli se to vůbec dělá, vždyť mi zlomili obratel a také se mi nikdo neomluvil. Jarda je natolik zkušený hráč, že ví, že se to občas v hokeji stane. Věřím, že bude brzy fit,“ dodal.
Každopádně svůj díl pochybné slávy si už Sikora stačil užít. Jeho čin se za ním ještě dlouho potáhne jako dusivý odér. Na sociálních sítích mu kvůli útoku na svého bývalého či stávajícího chlebodárce spílají třeba Jágrovy přítelkyně a jiné celebrity. Půlka hokejového národa by Sikoru lynčovala, druhá zůstává v klidu a říká, no a co...
V závěru Formanova filmu Amadeus zneuznaný skladatel Antonio Salieri žehná všem průměrným tohoto světa. Peter Gabriel ve skladbě „Family Snapshot“ zase zpívá: „V hlavním vysílacím čase do vašich mozkových buněk vypálím, že jsem naživu... Vystřelím do světla.“ Pojednává v ní o muži, který se dopustí zločinu, aby na sebe upozornil a ukázal světu, že vůbec existuje.
Hráč, který do svých 31 let sehrál necelou stovku extraligových zápasů, zůstával dosud skrytý v davu bezvýznamných. Do souboje s Jágrem nešel se zlým úmyslem, se záměrem zranit megahvězdu nebo na sebe tímhle způsobem upozornit. Ale strhnul zájem, jakého se mu dosud nikdy nedostalo a jaký si sám ani nepřál. „Vystřelil“ po megahvězdě, tedy je. Kdyby to neudělal, přišel by jiný. Bylo otázkou času, než se našel někdo jako on. A netrvalo to ani moc dlouho.
# | Tým | Z | Skóre | B |
---|---|---|---|---|
1 | ![]() | 52 | 170:84 | 109 |
2 | ![]() | 52 | 158:104 | 101 |
3 | ![]() | 52 | 172:119 | 97 |
4 | ![]() | 52 | 149:117 | 92 |
5 | ![]() | 52 | 147:135 | 89 |
6 | ![]() | 52 | 168:138 | 86 |
7 | ![]() | 52 | 138:133 | 81 |
8 | ![]() | 52 | 168:144 | 80 |
9 | ![]() | 52 | 122:130 | 78 |
10 | ![]() | 52 | 133:144 | 76 |
11 | ![]() | 52 | 135:150 | 72 |
12 | ![]() | 52 | 149:185 | 65 |
13 | ![]() | 52 | 118:227 | 39 |
14 | ![]() | 52 | 105:222 | 27 |
- Čtvrtfinále Play-off
- Osmifinále Play-off
- Sestup