BLOG PAVLA BÁRTY | Češi z velkých turnajů medaile dávno nevozí, na špičku hledí z čím dál větší dálky. I pro kluby NHL jsou vnímáni jako druhá jakost. Dlouho nejlepším draftem z českého pohledu zůstává výběr z roku 2014, jemuž vévodí David Pastrňák a Jakub Vrána v prvním kole. Zářili na šampionátu osmnáctek, vybojovali stříbro. Byl to chvilkový záblesk, taky díky tomu, že v jejich ročníku se mimořádně urodilo.
Letos prošlo výběrem osm českých mladíků, což plus minus kopíruje průměr posledních sezon. Snad až na brankáře Patrika Hamrlu přišli na řadu o míle později, než hlásaly prognózy.
Nejlepší Stanislav Svozil ve třetím kole, byť kvalitou by zasloužil patřit výš. Spousta jiných se výběru ani nedočkala. Čechům se tolik nevěří, přestali být zajímaví. Někdy i neprávem, stejně jako jsou jiní proti nim někdy přeceňováni.
Kluby však sáhnou po Švédovi nebo Finovi, který nemusí být nutně lepší hráč, ale vyrostl na lepší hokejové adrese a je větším příslibem úspěchu. Tak to zkrátka je. A nic na tom nezmění ani vychloubání, kolik peněz se nasypalo do akademií.
Hráči z prvního kola draftu možná mají lepší výchozí pozici. Nicméně v každém ročníku se najde pár jmen, jež slibovala velký potenciál, ale z nějakých důvodů si v NHL neškrtla.
Na pořadí vlastně tolik nezáleží. Dokonce je jedno, jestli hráč projde draftem. Ondřeje Paláta si Tampa před deseti lety vybrala čtvrtého od konce. Jan Rutta o výběr nezavadil ani náhodou a do zámoří odcházel v sedmadvaceti. Dneska jsou dvojnásobnými šampiony Stanley Cupu.
Pozice v draftu místo pod hvězdami nezajistí. Ale svoji váhu už má, z jak úspěšné země hráč vzešel.