Trable tým posílí, ale raději zaklepat. Nabízí se srovnání se zlatým MS
BLOG PAVLA BÁRTY PŘÍMO Z RIGY | Zdraví? Já držím. Raději klepu, řekl David Tomášek. Michael Špaček zaťukal o zuby a před duelem proti Norsku ještě přidal tip na čtenáře severských thrillerů v týmu. Proč si sériový vrah na mistrovství světa v Rize vybral českou sestavu a plení ji v takové míře, by se však nedopátral ani detektiv Harry Hole z románů Jo Nesboa.
Nemusíme si nic nalhávat. Konec Filipa Chytila a Lukáše Sedláka v turnaji je pro mužstvo velký průšvih. Asistent Libor Zábranský ho pojmenoval taky výstižně, zato jadrněji. Tyhle dva hráče nikdo nenahradí. Ale není to apokalypsa. Šampionát běží dál a tým si bez nich musí nějak poradit.
Pochodeň v útoku pořád ponesou Roman Červenka s Dominikem Kubalíkem. Ale otevře se větší prostor dalším, kteří nebyli tak vytěžovaní, a teď ho dostanou. Měli by se ukázat.
Něco podobného národní tým nepamatuje ani z doby, kdy vedle Pavla Patery s Martinem Procházkou odpadávalo jedno pravé křídlo za druhým. Jen to nebylo tak rychle za sebou, natož během jediného turnaje. Snad už nebude polibkem smrti ani místo ve středu první lajny.
Bez ohledu na bezútěšný stav se nedalo čekat, že by Češi na Švýcarsko, Kanadu vyrukovali s hurá hokejem. Musí hrát týmově, ctít systém, který jim vštěpuje kouč Kari Jalonen. V tom se nic nezmění, většina hráčů, co v týmu zůstali, má styl ve finském střihu zažitý. Chytil a vlastně ani Sedlák mezi ně paradoxně nepatřili, ale přínos rozdílových hráčů bude samozřejmě hodně chybět. Teď však musí zabrat celé mužstvo. Trable oslabený tým snad ještě víc semknou a zocelí.
Nabízí se tady paralela s rokem 2010, kdy sice tým nepřipomínal lazaret, zato omluvenky se kupily jak před písemkou z matematiky. Pořád se rýsuje jistá naděje. I tentokrát to může skončit malérem, ale stejně tak i úspěchem.
