Jeho vláda skončila. Definitivně. Mistrovství světa, které se odehraje v Paříži a Kolíně, je první akcí za posledních dvacet let, když Česko nedoufá, že se rozevřou skály kolem Kladna a za velkého troubení na poslední chvíli přeci jen dorazí rytíř s koněm číslo 68, aby všechny spasil. Jaromír Jágr má konečně klid. A hokejová země může začít věřit ve své nové hrdiny.
Můžete si dělat fórky z Jágrových konců v reprezentaci. Teď je to naposled, ne ale teď už opravdu. Ale teď vážně. Fakticky. Několikrát se rozloučil a několikrát, už dávno po třicítce, svůj verdikt přehodnotil. Nemám pocit, že kvůli tomu, jak je v názorech nestálý. Důvod spíš hledám jinde, jednak cítil, že krátkodobý turnaj pořád zvládne na vysoké úrovni a pak také vnímal tu úpěnlivou touhu realizačního týmu i fanoušků, aby přeci jen ještě starý generál vyrazil do boje.
Teď nic.
Josef Jandač úpěnlivě nečeká do poslední chvíle, jestli náhodou mistr nebude mít zájem hrát a nepřijede příští týden na letiště, až se poletí do Francie. On už zkrátka skončil a pro trenéra je téma Jágr uzavřená kapitola.
A za sebe říkám konečně.
Zasloužili jsme si to všichni. Jaromír Jágr, ať dá dohromady v klidu svoje tělo na další překonávání milníků v NHL a vydrží třeba do padesáti. Ostatní hráči, protože jednou si zkrátka museli zvyknout na to, že národní tým bude o jiných jménech. Trenéři, kteří bývali v nejistotě, jestli to klapne a legenda kývne, nebo ne. Fanoušci už třeba jenom z toho důvodu, že mají šanci hltat nové a neokoukané příběhy. A taky soupeři. Bylo nefér, aby z nich dělal trdla někdo, kdo může být jejich táta, stačí, že je trápí v NHL.
Nikdo nebude jako Jágr, tady není moc co řešit.
Jenže ani nová esa nejsou úplně na levačku. Vzpomenete si ještě na Jágrovu větu před sedmi lety, jak by mladí měli líbat pr... Pavlu Paterovi a spol., za to, jak jezdili pravidelně na velké turnaje a otevírali dveře jim a mnoha dalším do velkého světa?
Postupně na jeho slova došlo.
Bez smlouvy přijeli na kemp před mistrovstvím světa Michal Kempný i Jakub Kindl. A hezky se poslouchají jejich věty, jak moc měli zájem se hnát do Česka. Jakub Voráček by taky mohl zahlásit: veget, mám toho za celý rok dost. Tomáš Plekanec jakbysmet. Tečku všemu udělal David Pastrňák a jeho omračující: Jedu, byť mám před životním kontraktem.
Když se ohlédnete zpátky, vyznívá pak až komicky, když se trenéři nemohli některým hráčům několik dní dovolat, ti s nimi nekomunikovali, neodpovídali na SMS. Kdo chce a má opravdu zájem natáhnout na sebe triko se státním znakem, tak si to zkrátka nějak zařídí, aby tady byl.
A kdo ne? Třeba příště chuť bude větší, třeba ne. Nemá cenu nikoho přemlouvat. Buď to tak cítíte, nebo ne.
Líbí se mi ještě jedna věc.
Když se navíc na současný národní tým díváte, nemáte pocit, že by všechno fungovalo stylem: Přijely hvězdy z NHL, my ostatní si teď uraženě vyklidíme skříňku a už to bude jenom jejich džob. Vůbec ne. Musí bavit, jak válejí Petr Holík, Radim Šimek, Lukáš Radil, Roman Červenka, Jakub Jeřábek... Trochu to na mě působí, jakoby se formovala nová silná generace, která si zkrátka sedne, kde každý bere svoji roli a nenaštve se, jestli má čas na ledě o pět minut menší než soused.
Jasně, že budete jednou vnukům vyprávět o Jágrově malíčku, něco si přibarvíte a spustíte, jak měl vlasy až na záda, ruku velkou jako tři, dával tak úžasné góly, že platily za dva a nahrávat uměl se zavřenýma očima, protože jen poslouchal, kde jeho kumpáni bruslí. Trochu pokroucené? Nějak tak to ale bude, legendy zkrátka, občas žijí svým životem.
Jaromíra Jágra se nezapomene nikdy. Jenže na reprezentační úrovni už je jen příjemná historie. Teď nastal čas, aby se hrdinou všech babiček, mladých puberťaček, řidičů autobusů i top manažerů stali jiní. Místo po mistrovi je potřeba zaplnit. Pastrňák, Šimek, Voráček... Vybírejte.
Bylo to speciální, hlásí Mrázek po prvním domácím startu v reprezentaci
Video se připravuje ...
Gudas chválil Mrázka: Je to velká opora, pomáhá nám bekům rozehrávat
Video se připravuje ...
Jandač o Pastrňákovi: Je to ojedinělý případ, navazuje na Plekance
Video se připravuje ...
