Co přát Jágrovi? Rodinu. Stárne, ale holky kolem nás mládnou
KOMENTÁŘ PETRA KLÍMY | Jarda Jágr slaví padesátku. Pořád hraje a rve se za Kladno. Mužstvo jede, ze čtrnácti zápasů od začátku roku dvanáctkrát bodovalo, v tom byla lepší jen Sparta. Džegr má ice time pod deset minut každý zápas, ze čtvrté lajny se soustředí víc na mužstvo, funguje jim to. Třeba taky počítá, že to po sezoně svlékne úplně. Musí tým připravit na to, že tam nebude do šedesáti.
Když se Kladno vracelo do extraligy, zapojoval se mnohem víc. Kdyby šlo do tuhého, nejspíš se do toho znovu vloží. Ale osm kol před koncem základní části to nechá běžet, jak je, s tím, aby Kladno poskočilo ještě o jedno místo a vyhnulo se baráži. Mají k tomu dobře našlápnuto.
Zároveň je vlastně taky něco jako hrající trenér. Už patří do realizačního týmu. V takových případech vždycky musí být předem dohoda mezi trenéry, co se mužstvu řekne, aby pak každý nevykládal něco jiného. Musejí to mít prokonzultované, co a jak se týmu podá, jak se bude hrát.
Každý trenér je jiný, ale pokud si něco připraví a Jágr nebo někdo jiný by do toho najednou vletěl, že to tak nechce, a dělal to po svém, je to špatně. Trenéři vědí, že s Jardou musejí spolupracovat. Kdyby to tak nebylo, neudělá Kladno bodovou šňůru jako v posledních kolech.
Je neuvěřitelné, jak tým drží Tomáš Plekanec. Jeho Kladno nesmí ztratit další tři, čtyři roky, než přijde někdo jiný. Když ještě pendloval mezi Kladnem a Brnem, už jsem nevěřil
