Není pochyb o tom – pokud mají na Strahově všech pět pohromadě – že v nejbližších hodinách dojde k odvolání trenéra Karla Jarolíma. Důvodů je totiž plný pytel. A podle informací deníku Sport skutečně k odvolání dojde, a to už dnes kolem poledne.
Počínaje zoufalými výsledky, z nichž vyčuhují dramatické porážky s Austrálií a nyní i s Ruskem, nefunkčností herního systému a konče naprostou rezignací hráčského kádru. „Taková je realita. Nemáme rozdílové hráče,“ prohlásil Tomáš Koubek. Hráč, jenž se snaží vždy hledat pozitiva. Teď je nenašel, pohled z branky na marnost před sebou byl skličující a zdrcující i pro něj.
To, že Jarolím dovedl národní tým do takového stavu, je jedna věc. Jsou i objektivní příčiny (častá zranění klíčových hráčů), jež mu znemožnily vytáhnout z týmu sto procent. Jenže trenérovi se to nepovedlo ani z padesáti…
Dovedu pochopit, že se práce nedaří podle představ. Že myšlenky, které předáváte mužstvu, se míjí účinkem. Ovšem nepřijatelné je, že Jarolím nedovede vyhodnotit vlastní neudržitelnou situaci, po zápase, kde jím po dva roky připravovaný tým otřesně vybouchl, prostě suše a jednoznačně prohlásit KONČÍM. A klidně přidat pitomé fráze, že nemá týmu, co dát.
Zachoval by se jako chlap.
Veřejnost by si jeho rozhodnutí, byť by k němu došlo v bezvýchodné situaci, vážila a respektovala by ho i s tím, že na Jarolímovu éru u reprezentace se bude už navždy vzpomínat jako na velmi smutnou.
Že zkušený dvaašedesátiletý trenér neměl tolik sebereflexe, aby odstoupil sám, je pro mě největší zklamání během dvouleté éry. Zoufale promarněné éry.
Související články
