Šilhavý získal silný mandát. Co s ním? Trenére, dupněte si jako na Fouska
Minimálně o rok a půl si Jaroslav Šilhavý protáhne vysoce prestižní štaci u národního týmu. Když zvládne kvalifikaci o evropský šampionát v Německu, naskočí mu do profesního životopisu další půlrok. U reprezentace tak může strávit téměř šest let, což se při inauguraci na podzim roku 2018 nečekalo.
Trenérovi jde ke cti, že se při jednáních s Petrem Fouskem nenechal zatlačit ke zdi, nýbrž si jasně stanovil podmínky nového kontraktu. Pokud mě chcete, bude to takhle a takhle. Přes to nejede vlak. Předseda pověřený výkonným výborem byl donucen přijmout pasivní roli. Kdyby se s koučem nedohodl, manažersky by selhal, což si moc dobře uvědomoval.
Šilhavý vstupuje do druhé etapy své práce. Dostal vyšší smlouvu, vybojoval si stejné spolupracovníky. Má jasná zadání. Udržet elitní skupinu Ligy národů a postoupit na EURO 2024, přičemž první úkol - vzhledem ke konkurenci Španělska, Portugalska a Švýcarska - působí mnohem náročněji.
Aby šedesátiletý kouč vše zvládl, musí upravit myšlení. Více pracovat s detaily, nespokojit se pouze s výsledky, nýbrž mnohem vážněji než dosud klást důraz na atraktivitu hry, snažit se být nečitelný, hrát si se strategií, se zápasovým plánem, konkrétně při vstupech v průběhu hry. A co především, být náročnější. Na sebe, na hráče, na nejbližší spolupracovníky.
Už se nesmí stát, že prohraje hru s agenty a hráči mu odjedou vyjednávat klubové kontrakty. Už se nesmí stát, že mu vlastní lidé připraví ostudu jako na mistrovství Evropy, kdy nevěděl, jak je to s přenesením žlutých karet do vyřazovací fáze. Už se nesmí stát, že společně s prvním asistentem Jiřím Chytrým budou alibisticky obhajovat evidentní neúspěch v kvalifikaci o mistrovství světa.
Jako si Šilhavý dupnul na Fouska, musí si stejně počínat v trenérsko-manažerské funkci. Rozdělovat úkoly, vyžadovat profesionální plnění agendy, nedopustit laciné lapsusy, které veřejnost nepřijme a ani přijmout nemůže.
Šilhavý si aktuálně vydobyl silnou pozici. Získal mandát, na který nedosáhli předchůdci Michal Bílek ani Pavel Vrba, natož Karel Jarolím. Proto by bylo neodpustitelné, kdyby se za pár měsíců začalo říkat, že prodloužení smlouvy bylo velkou chybou.
