Reputace repre klesá, budí negativní emoce. Kdy se chlapi vrátí do hospod?
Už je to docela dávno, kdy byly hospody narvané k prasknutí. Chlapi seděli v národních dresech omotaní šálami u piva, těšili se na zápasy, bouřlivě diskutovali o sestavě, řvali nadšením ze vstřelených branek a nestyděli se za slzy jako po krutém vyřazení s Řeckem v semifinále mistrovství Evropy. Fotbalový národ byl jedno tělo, jedna duše. Už je to skoro dvacet let…
Od té doby reputace reprezentace klesá. Budí veskrze negativní emoce, vyjma postupu do čtvrtfinále mistrovství Evropy před dvěma lety. Byť kdo má dobrou paměť, moc dobře ví, že ani tehdy nebylo všechno zalité sluncem.
Aby se věci pohnuly opačným směrem, je potřeba začít věci správně pojmenovat, uchopit, otevřít dveře odborné i laické diskusi. Aby fotbalový národ pochopil, že to s ním zainteresovaní myslí vážně a že udělají absolutní maximum pro vylepšení herního i marketingového obrazu týmu.
Jenže místo toho uražený předseda Petr Fousek nazve kritiky pseudoexperty dávající hraběcí rady a v pondělním vysoce alibistickém (jak příznačné) prohlášení vyzve národ k semknutí a že to fotbalistům s Albánií nesedlo, přičemž nezapomene zmínit, že čísi kritika byla za hranou…
Hádám, že tohle fanoušci slyšet nechtěli.
Závěrem bych rád – s dovolením – vzkázal Petru Fouskovi, že pro novináře není nic hezčího, než popisovat úspěchy českých sportovců. A fotbalovou reprezentaci nevyjímaje. Byl bych totiž strašně rád, kdyby se chlapi zase vrátili do hospod, fandili, a klidně si i pobrečeli.
