Mise splněna. Ve skupinách Evropské ligy jsou dva české týmy, Sparta a Plzeň. Nepovedlo se to bohužel jen tomu, kdo jim naposledy vyfoukl titul, Liberci. Škoda, protože parta kolem Pavla Horvátha všem ukázala, že se postup v prestižních soutěžích může stát pravidlem. Zápasy v play off ovšem o všech domácích zástupcích hodně vypověděly i v jiných ohledech.
Kouči Sparty Vítězslavu Lavičkovi se muselo setsakra ulevit. Neúspěch v pohárech ukončil jeho minulé angažmá na Letné, teď bude mít klid na práci a pokračování (r)evoluce, jež tam probíhá. Vyřazení Feyenoordem by mělo na celkový strategický plán Sparty i jeho jednotlivé body neblahý vliv, byť kurz je správný. Nejistá by byla i reakce fanoušků, kteří se právě Lavičkovým nástupem uklidnili. Část z nich ovšem mohl (staro)nový trenér pěkně popíchnout, ač to vůbec není v jeho povaze. A dobře to věděl.
„Teď možná řeknu něco, co může fanoušky Sparty rozdělovat: Velký podíl na získávání informací o Feyenoordu měl svou zkušeností a nespornými poznatky i Jarda Hřebík. A já chci jemu i všem ostatním upřímně poděkovat,“ pronesl Lavička po utkání na adresu sportovního ředitele Sparty, jenž Feyenoord před jedenácti lety vypekl v Lize mistrů.
Po dlouhé době tak jméno Hřebík zaznělo na veřejnosti, dosud byl kvůli krachu v boji o titul a celkové rozdivočelé atmosféře odsunut co nejvíce do pozadí, aby nedráždil. Lavičkova slova tedy zaslouží uznání – byť dokládají zvláštní poměry v českém fotbale. Za normálních okolností byť totiž na nich vlastně nebylo nic zajímavého…
Plzeň zůstala při „likvidaci“ Lokerenu trochu ve stínu Sparty. Proč? Kromě jiného proto, že je to úděl, který kdysi dávno znali zrovna Letenští. Parta Pavla Horvátha se za působení kouče Pavla Vrby dostala do situace mužstva, od něhož se zkrátka takový sukces očekává a na které jsou kladeny vyšší nároky. A to i přesto, že kouč Pavel Vrba dal najevo, že si postupu v Evropské lize cení shodně jako v případě předchozího historického zářezu.
„Mám radost, jako když jsme postoupili do Ligy mistrů,“ pronesl. Pro český fotbal je nesmírně důležité a osvěžující, že se může na Plzeňské spolehnout, profituje z toho nejen na klubové úrovni, ale i v reprezentaci. Je to jedna z mála jistot. Takže jestliže se na plzeňský úspěch pohlíží na něco běžného, je to vlastně ta nejlepší pocta. Jakkoli to Vrba a spol. pochopitelně asi vidí jinak.
Liberec do téhle role ještě nedorostl. Dněpropetrovsk byl těžký soupeř, ale pokud chtějí pod Ještědem jít po stejné cestě jako Plzeň (a snad i Sparta), budou v blízké budoucnosti muset poskočit na vyšší level. Na něm jsou soupeři typu Dněpropetrovsku či FC Kodaň nebo Rosenborgu Trondheim (nemluvě o takové Žilině) překážkou opakovaně určenou k překonání. Liberec doplatil na sérii zranění, najmě své superstar Jiřího Štajnera, jenže jen v tom to není.
Na vině je i vlastní nepřipravenost v podobě špatné personální politiky. Hráči, kteří přišli přes léto, nejsou zralí na to být okamžitě oporami. A hodně sledovaný přestup beka Ondřeje Kušníra, jemuž jindy spořivý boss Ludvík Karl nabídl více než oprávněně vlažná Sparta, zatím vypadá jako úlet. I proto se nad Libercem zavřela voda. A nejen a v Dněpru.
