Derby pod hrozbou STOP? Chlapi, "uhrajem" to na remízu
Možná ještě víc než to, co se bude dít na hřišti, přitahovalo derby pražských „S“ pozornost tím, zda nebude muset být kvůli urážlivým, rasistickým, i vulgárním výlevům fanoušků přerušeno, či dokonce předčasně ukončeno. Jak to dopadlo? Upřímně řečeno, typicky česky. Remízou. Kdyby chtěl být rozhodčí dle teoretických instrukcí FAČR důsledný, musel by zasáhnout. Pokud by však křiklouni chtěli slavný zápas zničit, udělali by to jinak.
Takový menší „warm up“ se odehrál ještě před utkáním. Snad to nemusím dokládat lékařskou zprávou z ORL, v každém případě jsem nebyl jediný, kdo slyšel v současnosti tři „nejpopulárnější“ a zároveň nejvíc nepřijatelné pokřiky.
Slávisté si neodpustili dle klasifikace FAČR morbidní „Smrt Spartě!“ (fakt ne Smrk…) a jejich rivalové zase rasistické „Jude Slavie!“ V jediné chvíli se oba tábory dojemně shodly, a vzájemně si dokonce zatleskaly: to když došlo na šéfa asociace a slogan „Pelta je ču…!“ Jen se tak potvrdila slova Miroslava Pelty, že „dokáže spojit nespojitelné“…
Přesně kvůli pokřikům na Peltu byl přitom přerušen ligový zápas mezi Slavií a Jabloncem, což bylo první uplatnění přísnějšího kurzu FAČR. A také dost sporné. Protože v tomhle kontextu by sudí Jan Jílek musel víckrát zakročit.
Tedy pokud by to poprvé nezabralo. Citované hanlivé skandování se totiž ozývalo v kratších či delších intervalech i během samotného utkání.
Přičemž letenský hlasatel sem tam upozornil jen na nevhodnost používání pyrotechniky, cokoli jiného ignoroval.
Na druhé straně to vypadalo, jako by si kotle Sparty i Slavie nechtěly vzít tuhle dost bizarní výsadu sprosťáčků a chtěly to zkrátka dát najevo.
Nevyřvávali pokaždé dlouho, zkrátka jako by proto, že to tak prostě musí být a basta. Kdyby poslechli výzvy ke klidu, k nimž se tentokrát připojil i sparťanský kouč Vítězslav Lavička, bylo by to proti jejich „zásadám“.
Je jednoznačně dobře, že se na Strahově rozhodli řešit hrubé urážky na stadionech. Sami však jistě dobře vědí, že to s sebou přineslo několik negativ: zmatek, co je přijatelné, a co už ne, vynucené, nicméně sporné načasování v rozehrané soutěži, obavy, že fanoušci dostanou do rukou silnou zbraň, jak zápas ukončit, když se to bude hodit, a pak taky co s výsledkem, že. Nehledě na to, že kluby nejsou vůbec připraveny identifikovat výtržníky a ve spolupráci s policií je zpacifikovat.
Je zjevné, že vyřešení verbálních nepřístojností v tuzemských hledištích je závislé na mnoha dalších opatřeních. Na jedné straně by bylo špatné nečinit nic, na druhé stejně tak udělat „bububu“ v utkáních, v nichž na rozdíl od derby o nic nejde. Řekl bych tedy, že rozkaz ze Strahova zní: Nedráždit, jen sem tam pohrozit, aby se neřeklo. To je současná realita českého fotbalu.
