Řekněme si to na rovinu. Výkon české reprezentace ve druhém poločase proti Norsku byl ostudný. Na hřišti jednoznačně chyběl lídr, nefungovala souhra ani komunikace. Většina českých hráčů se jen schovávala za druhé. Takhle nevypadá tým, který hraje o mistrovství světa.
Vím, po bitvě je každý generál. Ale už před zápasem jsem si říkal: „Může si česká reprezentace v tuto chvíli dovolit nepostavit na hřiště borce, který dal 13 gólů v italské Serii A a nejspíš přestoupí do Juventusu?“ Průběh zápasu ukázal, že nemůže.
A nebyl to jen Patrik Schick, jehož opomenutí v základní sestavě se ukázalo jako chyba. Češi totiž na hřišti obrovsky postrádali sebevědomé hráče, kteří mají individuální kvalitu. Přitom takové máme. Jenže například Václav Černý s áčkem ani do Norska nejel, Jakub Jankto začal na lavičce.
Pořádný chaos panoval rovněž mezi stopery. Tah se zkušeným Tomášem Sivokem evidentně nevyšel. Teď si samozřejmě hrajeme na „kdyby“, ale věřím, že například Lukáš Pokorný, který v sezoně obstál i proti hvězdám PSG, by v soubojích s Nory dokázal víc. Mladý Stefan Simić by zase stačil rychlostně.
Naopak hráči, kteří na hřišti byli, působili mdle. Na Bořku Dočkalovi byla vidět herní pauza, i když se snažil, moc toho nevymyslel. Ladislav Krejčí se do hry vůbec nedostal. Vladimír Darida by měl být také větším lídrem. A o stoperech už řeč byla.
Zarazila mě ale ještě jedna věc. Češi věděli, že ke svému snu, tedy postupu na MS, musí za každou cenu vyhrát. Ale na hřišti to přitom vůbec nebylo vidět. Když to nešlo fotbalově, mohli se hosté pokusit míč do branky dotlačit silou. Ta ale chyběla. A nezdálo se, že by se někteří ze zkušených borců (Sivok, Darida) snažili ostatní vyhecovat. Podle toho to vypadalo.
Je ještě nutno podotknout, že Češi nenarazili na nějaký tým evropské extratřídy. Naopak, Norové ještě spoustu šancí trestuhodně zahodili a celkově nehráli nijak skvostně. Přesto ve druhém poločase svěřence Karla Jarolíma mačkali. To není dobrá vizitka.
Hlavním problémem byla inkasovaná branka. Ovšem v tom tkví zásadní problém. Tým, který by se chtěl dostat na mistrovství světa, se nemůže po jednom gólu takhle sesypat. Spíš než upínání se k nějakému zázraku, bych tak nyní volil sázku na budoucnost.
Ať šanci dostanou mladí hráči, kteří si díky výkonům ve svých klubech věří. A když náhodou něco zkazí, příště to zkusí znovu. Protože tak se poznají sebevědomí hráči. A ty česká reprezentace nutně potřebuje. Na hřišti.
Související články
