Za pár dní tomu bude přesně rok, co Kenny Dalglish znovu usedl na lavičku Liverpoolu. Zbožňovaný manažer přebíral od Roye Hodgsona mužstvo, které mělo po 20 kolech 25 bodů. Nyní jich má ve stejné fázi soutěže o devět víc. Tento pokrok stál klubovou pokladnu 115 miliónů liber za přestupy. Zdá se vám to adekvátní? Mně ne.
Polovinu vynaložených finančních prostředků přitom King Kenny utratil za dvojici útočníků Andy Carroll – Luis Suárez. Bylo to logické, protože ve stejnou chvíli přišel o Fernanda Torrese.
Pomineme, že ten se v Chelsea absolutně nechytil. Věnujme se tomu, jaký výsledek tahle rošáda přinesla Liverpoolu. Reds mají letos horší útok než předposlední Blackburn. A samotné hrotové duo, za něž majitelé zaplatili bezmála 60 miliónů liber, se za rok v červeném dresu zmohlo dohromady na 13 branek.
To je o jednu méně než stihl za poloviční časový úsek osmatřicetimiliónový Sergio Agüero z Manchesteru City. Řekněte to každému, kdo bude po stopadesáté omílat, kolik ropných dolarů vrazil šejk Mansúr do nákupů posil.
On je totiž rozdíl, když někdo koupí skutečnou kvalitu, a když jen střílí od boku.
A přiznejme si, že angažování Carrolla bylo výstřelem do tmy a ještě k tomu se slepými náboji. Jak mi jinak vysvětlíte, že někdo udělá z jednadvacetiletého holobrádka se 40 ligovými starty nejdražšího britského fotbalistu všech dob? Vždyť mu pořádně vyšlo jen jeden a půl sezóny, z toho dvě třetiny ve druhé nejvyšší soutěži! Taková investice musí jít do hráče s naprosto mimořádným potenciálem. A ten zatím odchovanec Newcastlu v novém působišti neprokázal.
Když jsem sledoval Carrollovo počínání v úterní dohrávce Premier League na hřišti Manchesteru City, vzpomněl jsem si na české diváky, kteří pískají na Milana Baroše. Nemyslím si, že vigantický rodák odvedl v liverpoolském útoku horší práci. A za zlomek peněz.
Když pominu, že Carroll měl být už v první půli vyloučen (skluz zezadu bez míče plus faul loktem ve výskoku), marně se snažím vybavit si jedinou situaci, kterou by stejně nebo ještě lépe nevyřešil kterýkoli byť jen trochu průměrný útočník v anglické lize. Chcete-li jmenný seznam, tady je: Stephen Fletcher z Wolverhamptonu (osm gólů), Ivan Klasnič z Boltonu (sedm), Grant Holt z Norwiche (sedm), a tak bych mohl pokračovat dál.
Ležatá osmička
Kdyby takový výpadek formy postihl jen jednoho nebo dva ofenzivní hráče, pokládal bych to za smůlu, případně shodu okolností. Jenže za Liverpool nedává góly ani Dirk Kuyt, který se přitom dříve prosazoval, stejně jako Stewart Downing. To už není náhoda.
Chyba tedy bude v systému. Asistent manažera Steve Clarke, jenž kdysi úspěšně spolupracoval s Josém Mourinhem v Chelsea, sice perfektně zapracoval na obraně (ta je třetí nejlepší v soutěži), jenže směrem dopředu má tým nemalé rezervy.
Pak se nelze divit, že Liverpoolu nebyla na Etihad Stadium platná nejen územní převaha a držení míče, ale dokonce ani dvacetiminutová přesilovka. A to měl na odpočinek o dva dny více než unavený soupeř. Nejživěji působil střídající Craig Bellamy, což je pro jeho mladší spoluhráče zahanbující. Velšskému veteránovi bude letos už 33 let a během své kariéry si pořádně vytrpěl s bolavými koleny.
O to horší zprávou pro Dalglishe je, že Suárez, kterému se herně i střelecky dařilo přece jen o poznání víc než Carrollovi, dostal trest na osm zápasů za rasistickou urážku obránce Manchesteru United Patrice Evry. Uruguayec si tak může na pár týdnů lehnout. Vynechá kompletní lednový ligový i pohárový program a ironií osudu se zřejmě vrátí až v polovině února právě na duel s Rudými ďábly.
V té době už by měl být v Liverpoolu nový útočník. Ovšem ještě lépe dva. Jinak je v ohrožení nejen účast v příštím ročníku Ligy mistrů, ale v evropských pohárech vůbec. A Reds, kteří jsou o neopakovatelnou atmosféru mezinárodních zápasů ochuzeni už letos, by určitě takovou potupu nechtěli zažít podruhé v řadě.
Věřím, že si to jejich manažer uvědomuje a nechce čekat na to, až se v dvojzápase semifinále Carling Cupu s Manchesterem City přesvědčí o té samé pravdě, jako v ligovém klání.
Že se totiž zápasy rozhodují v pokutových územích a když tam nemáte spolehlivého šutéra, nemůžete nikdy nic velkého vyhrát.
Jestli to nepochopí a nevyvine žádnou přestupovou aktivitu, začnu mít vážné pochybnosti o tom, zda je mužem na svém místě. Zní to kacířsky. Vím, že Dalglish je na Anfield Road takřka nedotknutelný.
Jenže z minulosti se věčně žít nedá a doba hájení skončila. Slavný klub, který šest let nic nevyhrál, musí pro své věrné příznivce konečně něco udělat.
Související články
