Bitva o jackpot? Další vrchol velkého mága. Vrba je kouč ze šťastné planety
KOMENTÁŘ TOMÁŠEHO RADOTÍNSKÉHO | Jubilejní 30. sezona fotbalové FORTUNA:LIGY pro mě vyvrcholí nedělním přímým přenosem utkání Brno - Zlín. A bude to velkolepá tečka. Mám rád zápasy, kde se jde na krev a na Srbské půjde skutečně o všechno. Vítěz zamíří do baráže, poražený sestoupí do druhé nejvyšší soutěže. Ševci mají výhodu, stačí jim i remíza.
Když jsem komentoval středeční utkání na zlínské Letné, kde domácí udolali Baník Ostrava, znovu jsem si uvědomil, jak důležitou roli hraje faktor X. Ostatně, slovutný Karel Brückner o něm hovořil už během mistrovství světa 2006 v Německu. Napřed v teoretické rovině, posléze už v konkrétních a poněkud smutných souvislostech.
A ještě další vzpomínka na jednu výraznou osobnost: „Největší smůlu má trenér, který má hráče, kteří mají smůlu. A ještě větší smůlu má majitel, který si takového trenéra přivede.“ To jsou slova Ladislava Škorpila, jenž svými bonmoty dovede dokonale vystihnout podstatu věci.
Asi tušíte, kam tím mířím. Pavel Vrba ve své obdivuhodné trenérské kariéře s železnou pravidelností dokazuje, že se narodil na šťastné planetě. Jinak by nebyl tak úspěšný.
Po výhře 2:1, která před existenční bitvou se Zbrojovkou posunula jeho Trinity na předposlední příčku skupiny o záchranu, se o tom všichni opět přesvědčili. Chycená penalta Ladislava Almásiho byla dalším momentem, který Zlínu nahrál. Tři dny poté, co Vrbův bývalý svěřenec ze Sparty Florin Nita nepochopitelným zkratem vdechl zlínské záchranářské misi nový život. To prostě nevymyslíš! Když jsme spolu po utkání na východě Čech krátce hovořili, sám kormidelník Ševců uznal, jakou měl kliku.
Ano, můžete jistě právem namítnout, že verdikty rozhodčích a VAR šly v posledních týdnech proti žlutomodrému souboru z města obuvi. Sám jsem se divil, jak je možné, že po zákroku ostravského gólmana Martina Hrubého na Dominika Simerského nebyla odpískána penalta.
Ovšem je to zřejmě zvláštní řízení osudu, které přerovskému rodákovi Vrbovi podruhé v řadě umožnilo prožít nelíčenou radost z vítězné trefy v úplném závěru zápasu.
Šel za ní jako obvykle. Frontální ofenzivou a sázkou na jednu kartu. Vydařená hra vabank byla spravedlivou odměnou. Vrba byl odjakživa koučem vyznávajícím ofenzivní styl a slavné triumfy si zasloužil. Náleží mu i tento. Už jen za to, že z dorostu vytáhl osmnáctiletého Toma Slončíka a nebál se ho hodit do rozbouřených vod.
Tohoto jedinečného Vrbova instinktu jsem si všiml už po jeho prvním titulu ve slovenské Žilině, kdy jsem ho nominoval do desítky nejlepších českých trenérů. To bylo v roce 2007, kdy tu ještě neměl takové renomé.
Samozřejmě jsem tenkrát nebyl žádným prorokem. Můj dlouholetý přítel Jan Říčka stál v roli sportovního ředitele Slavie už na začátku tohoto tisíciletí o dvě tehdy ještě neznámá jména mladých progresivních trenérů. Tím prvním byl Vrba. Tím druhým – Jindřich Trpišovský.
Že se oko současného skauta Manchesteru City nemýlí, vědí všichni zasvěcení nejen v tuzemském fotbale. Ani on sám však asi netušil, že se Vrba stane pověstným králem Midasem, který nač sáhne, to mění ve zlato.
Tuhle metamorfózu u nás nejdřív poznali v ostravském Baníku, jemuž dopomohl jako asistent k ligovému prvenství.
Potom v Plzni. Vzpomeňte na Horváthův přímý kop proti Spartě. Překročil míč opravdu brankovou čáru celým objemem? Byl to okamžik připomínající finále mistrovství světa 1966 ve Wembley. Gól v obou případech platil. A provinční klub ze západu Čech díky tomu vkročil mezi českou smetánku a rozjel dekádu, na niž se bude nadosmrti vzpomínat.
Byl jsem jako novinář a komentátor u celé řady Vrbových majstrštyků a pokaždé jsem žasnul, jak to vlastně dokázal.
Zlatý žolík Wágner s CSKA Moskva. Pilařova dorážka po neuvěřitelném kiksu nizozemské obrany v kvalifikaci na pražské Letné. Chorého blesková reakce na vyrovnání AS Řím. A mohl bych pokračovat dál a dál… Neustále jsem měl pocit, že Vrbu zase osvítila šťastná hvězda.
Jak to ten člověk dělá? ptal jsem se spolu s ostatními. Inu, má cit pro fotbal a riskuje tak, aby šel svému údělu naproti. A život mu to oplácí.
Velcí trenéři to tak mají. Proto se Alex Ferguson dočkal svého barcelonského zvratu. A proto jej může Pep Guardiola brzy vyrovnat.
Přitom ještě nedávno jsem stejně jako řada odborníků zapochyboval, jestli už to náhodou Vrba nemá za sebou. Návrat do Baníku mu vůbec nevyšel, odcházel jako spráskaný pes.
A víte, co? Já teď věřím, že to všechno prostě patřilo do scénáře téhle bláznivé a nezapomenutelné sezony, která přinesla tolik zvratů!
Zkrátka se to mělo stát, aby nám jeden z nejlepších českých koučů této epochy ještě jednou předvedl svou extratřídu.
V Terminátorovi zazní: Není žádný osud. Jen to, co si sami uděláme.
Jenže to je filmový příběh. Fotbal, to je realita. A brzy šedesátiletý Vrba, který stojí před dalším vrcholem své neobyčejné pouti, nám to znovu ukáže. Když se to povede, bude to úspěch rovnající se jeho titulům.
| # | Tým | Z | Skóre | B |
|---|---|---|---|---|
| 11 |  | 35 | 53:50 | 42 |
| 12 |  | 35 | 45:67 | 42 |
| 13 |  | 35 | 49:63 | 40 |
| 14 |  | 35 | 38:63 | 37 |
| 15 |  | 35 | 43:60 | 34 |
| 16 |  | 35 | 41:64 | 33 |
- Baráž o udržení
- Sestup
