Vysoká hra Zdeňka Haníka: Je fotbalová liga hurá styl?

„Je to specifické prostředí. Přední týmy nehrají špatný fotbal. Zbytek je stejný skoro ve všech ligách. Umí kopat, ale je to hlavně hodně bojovné a běhavé. Vidíte tam hodně nedostatků technických i taktických. V tom za Evropou zaostáváme. Tam se hraje víc hlavou. U nás se běhá, brání. Přijde mi to někdy jako hurá styl,“ řekl Jan Polák v rozhovoru pro deník Sport. (Celý rozhovor čtěte ZDE>>>)

Je trochu bolestné dočíst se, že významný český fotbalista tvrdí, že fotbal v Česku se hraje méně hlavou než v Evropě, v jeho případě v Německu, kteroužto zemi máme spíše za strojovou než za kreativní.

Jistě, je to subjektivní názor jednoho člověka, ale nápadně se blíží názoru mému. Ten je takový, že hlava sedí na těle, a tento celek (rozuměj pohyb a herní myšlení) v Česku prostě v moderní hře nestíhá. Bylo by přece proti typickému naturelu českého člověka, kdyby nebyl kreativní a kdyby si v nějakých situacích nevěděl rady, to znamená i na fotbalovém hřišti.

Činnost svalů a mozku nelze ve hře oddělit

Problém spočívá v tom, že činnost svalů a mozku nelze ve hře oddělit. Oba režimy pracují stále v souladu. Experti ze SAPu zjistili exaktním měřením, že u špičkových světových fotbalistů se doba převzetí míče a navázání následné akce za posledních 10 let zkrátila třikrát. Ronaldo, Messi a spol. jsou tedy v první řadě rychlejší než ostatní ve čtení hry, v rozhodování a v provedení akce, ať už je to klička, nahrávka nebo střela.

Víte, co je to za revoluci ve fotbalu a ve sportu vůbec? Prakticky to totiž znamená, že kdo v tomto bleskovém módu nestíhá, může si svoji kreativitu strčit za klobouk. Dříve totiž, než začne pomalý hráč tvořit, protihráč mu upálí míč i s nohou. A tak bych výrok Jana Poláka doplnil, že v Německu se hraje hlavou i v časovém presu, kdežto v Česku pouze, když je na to čas.

A toho v kvalitním fotbalu, ani v mém sportu - volejbalu, není nikdy nazbyt. Tudíž, jak říká Jan Polák, českému hráči zřejmě nezbývá nic jiného, než aby byl bojovný a běhavý. Jakmile ovšem přijde mezinárodní konfrontace, bojovnost a běhavost nestačí, protože v hlavní roli je herní rychlost. Fotbal je především hra, ne dostihy.

Češi zapomněli kultivovat morální kvality

A pak je tu ještě jeden výrok Jana Poláka. „Na Německo nezapomenu. Tamní liga a život, to je úplně odlišné. Lepší. Kdo to nezažil, ten to nepochopí. Kdo ano, musí to uznat a říct. Rozdíl je v samotném prostředí, v zázemí, stadionech, infrastruktuře, fanoušcích. V Německu jsou obecně příjemnější lidé, s větším respektem jeden k druhému. Je tam prostě kolem fotbalu jiná nálada, i když chápu, že je to hodně o financích. Ale mít správný charakter, to není úplně o penězích. Nechci pomlouvat, ale tady se tohle všechno moc nesejde.“ Tolik Jan Polák, aktuálně ve svých 36 letech hráč brněnské Zbrojovky.

Co na to říct? Že mají Němci lepší zázemí, stadiony a infrastrukturu by se snad dalo pochopit, prostě je to do značné míry záležitost financí. Ale proč by měl být německý fanoušek lepší než český? Hned odmítám zobecnění typu, že je to vlastnost českého prostředí. Přeci na Bohemce je jiný fanoušek než na Spartě, a všude jsou to Češi, není-liž pravda. A charakter a respekt? To je snad německá národní vlastnost? Češi tyto morální kvality nemají?

Ne, není to tak. Ale Češi je zapomněli kultivovat a ctít. Být slušný a vstřícný nemá v současnosti v Česku takový výtlak jako být bohatý a mocný. Nejen rychlost v týmových hrách, ale tým i slušnost a respekt mezi lidmi musíme znovu hledat, podporovat a ctít - možná naznačuje fotbalista Jan Polák. A pokud jsem jeho slova přečetl správně, tak je podepisuji krví.

Ročník 2017/18

15. ledna 2018 • 10:30

Polák: Naše liga je někdy hurá styl. V Evropě se hraje víc hlavou