Na konci minulého ročníku prožíval hokejovou slast. Popíjel šampaňské, kouřil vítězné doutníky. Konečně! Ve 38 letech si Tomáš Vlasák splnil dávný sen. Do košaté sbírky přidal extraligové zlato. Rochnil se blahem. Po chvíli váhání poslechl vnitřní hlas a rozhodl se: Ještě do toho jdu! Kariéru nechtěl zabalit.
Dobře udělal. A to i přesto, že se v minulých utkáních nevešel do sestavy, což, logicky, těžko vstřebával. Ale rozhodně to neznamená, že už patří do hokejového šrotu. To ani náhodou.
Podívejte třeba na Petra Tona, čtyřicetiletého pardála. Také on se v uplynulé sezoně trápil a dokonce uslyšel, že na něj v sestavě není místo.
A teď? Sparťanský symbol vládne bodování celé ligy, pro soupeře je hrozbou číslo jedna. Věřím, že u Vlasáka to může být podobné.
To, že ho kouč opomněl, ho zdravě nakopne. Naštve. V sezoně se ještě rozlétne a nedivil bych se, kdyby nakonec doletěl až do elitní pětky v extraligové produktivitě.
Není radno ho odepisovat.
Ani není žádná potupa, že ho kouč posadil. V NHL to potkalo a ještě i potká mnohem slavnější hráče.
Většinou jim to pomohlo.
Věřím, že to bude i tento případ.
Teď už bych mohl s lehkým srdcem skončit, radoval se Vlasák po zisku titulu
Video se připravuje ...
