Video se připravuje ...
VZPOMÍNKA ZDEŇKA JANDY | Vášeň tryskající z fanoušků. Mráz po zádech, když zaplněné tribuny zpívaly Marseillaisu. Rozklepané ruce Novaka Djokoviče, kdy se skácel na kolena. Smeč LeBrona Jamese při rozcvičce. Dojatý obr Josef Dostál s medailí. A ta panoramata… Zvlášť u Eiffelovky při beachvolejbalu.
Těžko vypíchnout jeden TOP moment, který mi z pařížské olympiády nejvíc utkvěl v paměti. Bude to směsice dojmů, které byly vykoupeny desítkami tisíc kroků, litry potu a stresu z toho, jestli ve složitém dopravním labyrintu najdu cestu ke sportovišti.
A přáním: najde gejzír písmenek medailovou odezvu?
Dlouho se totiž zpravodajství neslo v podobném duchu: popis zlatých nadějí, žhavení atmosféry, doufání. A pak rozbor, proč to nedopadlo. Proč giganti svých sportů propadli. Výmluvný byl pohled na Jiřího Prskavce, který se opřel o pádlo a na obří obrazovce sledoval, kdo nakonec opanuje jeho parádní disciplínu.
Nedotáhl to ani Adam Ondra, fenomén sportovního lezení. V jednu chvíli, když mluvil o rodině, se mu zaleskly oči, ale rychle si polknul a vrátil se k reálnému popisu, proč v kombinaci skončil šestý. Na krku se mu houpal snubní prstýnek, nepostradatelný talisman, prsty měl rozedrané do krve, stejně jako holeně, na nichž se odloupla náplast.
Ale viděl jsem i to, jak diktafon vstřebával zlatá slova. Dvoumetrový kajakář Josef Dostál mluvil o zlaté puse od snoubenky Anežky a objetí od maminky. Zábavná byla i tisková konference se zlatým mixem. Zvlášť když se jeden zahraniční reportér zeptal Kateřiny Siniakové a Tomáše Macháče: „Jste pořád spolu?“ Bylo hezké sledovat, jak měli vyvalené oči, ale vytasili pohotové odpovědi.
Pár před Hrami přiznal rozchod, ale úspěšná spolupráce na kurtu způsobila, že sportovní veřejnost hltala jakýkoliv detail vzájemné náklonnosti. Vítězný „huban“ na stupních se stal hitem.
S Roland Garros souvisí i další zážitek. Vidět v akci nejlepšího hráče všech dob. A všechno, co se kolem Novaka Djokoviče strhlo. Z tiskového střediska jsem uslyšel kvílení fanoušků, tak jsem vyběhl ven a taky jsem na mobil zkusil zachytit kus národního hrdiny.
Srb vykoukl na pár vteřin, pak musel zpátky, aby ho dav neušlapal. Koukám do galerie. Na jedné fotce má hlavu schovanou za srbskou vlajkou, na druhé je mu vidět jenom pár vlasů… Paparazzi taky nemají snadnou práci, říkám si a těším se ze dvou zpráv, které mi přistály na mobil.
Od Ivana Lendla, který na moji otázku, jestli je pro něj vítěz 24 grandslamových titulů a teď i olympijský šampion nejlepší hráč všech dob, odpověděl: „Jednoznačně.“
A od jedné z tuzemských sportovních ikon: „Kdyby se Alcaraz den před zápasem 45 minut nepodepisoval fanouškům, mohl vyhrát.“ Narážela na moji reportáž z minulého dne, kdy jsem barvitě líčil, jak se 21letý Španěl po náročném tréninku s každým vyfotil, rozdal stovky autogramů, nevynechal nikoho. Slunce pálilo, ale usměvavý mladík, nástupce Nadala, vydržel.
I v tu chvíli mi došlo, že součástí dnešního výkonu jsou mikrodetaily. A pouze ten, kdo nepodcení ani jeden, může uspět. A potom jako Djokovič může spadnout na kolena, rozbrečet se do ručníku a spěchat do lóže pro pusu od dětí. Málokdo nebyl při opakovaných záběrech dojatý.
Moc jsem si vážil, že jsem tohle mohl vidět na vlastní oči. Stejně jako v akci basketbalistu LeBrona Jamese. Který, mimochodem, vždycky na rozcvičku přišel ze všech jako první.
A Djokovič se taky podepisoval, ale až po utkání. Před ním byl zalezlý. Být nejlepší něco stojí.
Paříž se povedla, hlavně díky francouzské fanouškovské kulise. A díky za český medailový finiš.
Olympijské hry v Paříži byly slavnostně ukončeny
Video se připravuje ...
Témata:
sport, LOH24, Olympijské hry, Novak Djoković, Jiří Prskavec, French Open, Josef Dostál, Paříž, LeBron James, Zdeněk Janda, Adam Ondra, Eiffelova věž
Související články
