Víc než 17 000 atletů. V jeden moment. Na 173 stadionech. Unikátní projekt Atleti spolu ve středu rozhýbal celou republiku, ale oštěpařka Barbora Špotáková si uprostřed mas musela v Plzni odžít svůj malý příběh. Nasbírala čtyři křížky za přešlapy, než se odměnila hodem 60,25 metrů, kterým si navzdory trápení vylepšila maximum roku.
Usain Bolt o svém dědictví v atletické historii mluvil často. A Barbora Špotáková pro budoucnost taky má svůj vzkaz: „Já závod nevzdávám nikdy. Doufám, že si mě takhle lidi budou jednou pamatovat,“ řekla na konci boje v Plzni, kde si díky svému neoblomnému přístupu vydřela dobrou náladu.
Máte ráda dobrá znamení, berete tak výsledek konečně s šestkou na začátku?
„Letos jsem to dokázala víckrát. První závody jsem byla v dobrém srabu, to jsem fakt nechytala vůbec. Ale já závod nevzdávám nikdy, doufám, že si mě takhle lidi budou jednou pamatovat. Dělám to z toho důvodu, že jsem to nikdy nevzdala, tak to nemůžu vzdávat teďka. Takže to chci zase dotáhnout důstojně. To k závodění patří, to ukazuje největší závodníky, že i když jim to nejde, tak se nevzdají.“
První čtyři pokusy jste většinou schválně přešlápla, co se dělo?
„Já jsem myslela, že to je hrozně málo. Že to bylo padesát devět takovouhle mrchou, je důkaz, že tam je obrovská rezerva. Že když to trefím, tak to může letět. Ale musím to trefit, tak to je. Ten výkon nevypadá tak špatně, ale mrzí mě, že jsem netrefila ten první hod. Šedesátku jsem konečně překonala, tak úleva… Ale pořád je tam velká rezerva a začínám se cítit líp a jsem pořád optimistická. Mohlo by to uletět trochu víc, ale to si možná schovám na důležitější závody.“
Hraje roli, že jste kvůli studenému počasí zatím moc nemohla házet z plného rozběhu?
„Bylo mi to hlavně komplikací v tréninku. Nemohla jsem trénovat z plného rozběhu a potom ten plný rozběh trénovat na závodech vypadá docela blbě. Už jsem měla i jeden trénink v teple. A byl docela nadějný, tak jsem i podle rozhazování myslela, že to bude ještě lepší. Tak snad na Odložilovi, nebo na (mítinku) Kladno hází.“
Jak vám sedělo startovat na závodě, který patřil do mamutího projektu, který zahrnul celou republiku?
„Trochu mi to v programu nesedělo, docela jsme hodně trénovali, tak to bylo z plného tréninku. Ale jsem ráda, že jsem se mohla účastnit a podpořit tenhle projekt, že i ti mladí si zazávodí se Špotákovou. A že nás je tolik a atletika žije znova, jsem moc ráda.“
Program se ale docela táhl, jak jste to zvládala?
„Začaly jsme asi o čtvrt hodiny později. Pak jsme odhodily pokusy a řekli nám, že se musí čekat kvůli televizi. Bylo to takové složitější. Ale já jsem i ráda, protože on se člověk musí naučit se vším. Zas tak jednoduché to nebylo, nebylo to jak trénink. Člověk si myslí, že je rozcvičený, že jde házet a pak deset minut čumí. To je složité, ale jsem za to ráda. Těžko na cvičišti, lehko na bojišti.“
Nabil vás tenhle závod?
„Já jsem nabitá pořád stejně, mířím na Tokio. Musím se udržet zdravá a krok po kroku jít dál. Vždycky to mám tak, že se během sezony začínám cítit líp. A letos to bylo ještě víc zbržděné zimou a komplikovanou situací. Dalo mi to zabrat víc, než jsem myslela. Musím víc posbírat síly, zase jsem o rok starší, ale olympiáda je za dva měsíce a něco, takže pořád je čas to zlepšovat.“
Co čekáte v pondělí na Odložilově memoriálu na Julisce?
„Já doufám, že tam by to mohlo být zase trochu lepší. Tam jsem se už několikrát chytla, zase přidat nějaký centimetr by mi stačilo a budu ráda, když ten závod přežiju ve zdraví a budu pokračovat dál. Budu si to šetřit na Tokio.“
Sledujete, jak se daří soupeřkám, z nichž Polka Maria Andrejczyková ohrozila váš světový rekord a Němka Christin Hussongová už se také přiblížila sedmdesátimetrové hranici?
„Sezony, kdy holky házely daleko v květnu, jsme zažili hodněkrát. Ale holkám, kterým to jde teď, to pak většinou tolik nejde. Bývá to časté, možná se na to může člověk trochu spoléhat. Hážou fakt daleko, ale nevěřím, že by jim to mohlo tak dlouho vydržet. Maria se ztratila teď a nebude furt házet. Taktiky jsou různé, ale já musím myslet hlavně na sebe a věřit, že se to bude lepšit. Ohlížet se na soupeřky pro mě nedává smysl.“
Související články
