Je to čerstvá novinka, ale časy Jarmily Kratochvílové nejsou nepřekonatelné. Nizozemská běžkyně Femke Bolová české legendě v neděli vzala halový světový rekord na 400 metrů. A sama Kratochvílová je smířená s vyhlídkou, že brzy může padnout i její nejstarší rekord v běhu na 800 metrů na venkovní dráze. „Já myslím, že se ten čas blíží,“ řekla pro iSport.cz.
Trvalo to téměř 41 let, ale pak to bylo během chvilky. Nizozemská běžkyně Femke Bolová domácím šampionátu v Apeldoornu překonala časem 49,26 sekundy výkon české Jarmily Kratochvílové o 33 setin.
Jak jste se to dozvěděla?
„Řekla mi to moje svěřenkyně. Říkala: Ty se pořád díváš na ten biatlon a tohle možná ani nevíš…“
Jaká byla vaše první reakce?
„Říkala jsem: Ten halový rekord pro mě není tak důležitý, nikdo mi ho v životě moc nepřipomínal. Světový na dráze to nějak přebil, převýšil, přehlušil… Krom toho jsem říkala: Vždyť já jsem nikdy v halách netrénovala. Neměli jsme možnost trénovat někde v teple. Najednou jsem si vzpomněla na slova trenéra pana Kváče, který mi vždycky říkal: ´Hele, uděláme takovou změnu, abys furt neběhala venku, musíš si to zaběhnout i v hale.´ Ono to nějak tak vycházelo. Já jsem v hale maximálně trénovala v Jablonci, jinak ne. Tu halu jsem brala jako takové zpříjemnění tréninku na léto.“
Přemýšlela jste o tom, jak dlouho váš výkon vydržel?
„Já jsem to tak nějak nikdy neřešila, ale bylo to pro mě příjemné, že to vydrželo tak dlouho. Nicméně jsem docela ráda, že to zaběhla Evropanka. Na druhou stranu, já ji sleduju docela dlouho, je to výjimečná holčina, která ty předpoklady má, zvlášť na čtyři sta překážek. Já vždycky říkám, že čas od času se narodí výjimečný člověk, který může podávat výjimečné výkony. Teď se do toho zařadila…“
Jak vzpomínáte na svůj rekordní běh z halového ME 1982 v Miláně?
„Já nevím, já jsem v těch halách závodila ráda. Já jsem čtyřikrát vyhrála mistrovství Evropy v hale, ale nikdy to nebylo takové slavnostní, protože se nikdy v životě nehrály hymny. Hrály se jenom znělky mistrovství Evropy, bylo to takové zvláštní. Taky jsem nezažila mistrovství světa v hale. Musím říct, že pro mě to vždycky byla jen příprava na léto…“
I tak byl ale váš výkon dlouho považován za nepřekonatelný, jak se vám to poslouchalo?
„Já jsem takové ty řeči, co se říkají, už dávno vypustila. Já jsem na začátku řekla, že čas od času se narodí výjimečný člověk, který může podávat výjimečné výkony. Měla jsem to štěstí, že jsem to strašně chtěla. A pozor, byla jsem pořád zdravá, což je dneska takové zvláštní. Všichni všude mají zdravotní problémy, měla jsem to fakt hrozně ráda a strašně jsem za tím šla. Možná jsem ještě měla kolem sebe lidi, kteří mi hrozně pomáhali, to je taky hrozně důležité. Dneska je každý někde na svém písečku a poslouchá názory… Já jsem prostě měla takové svoje priority, a možná to mně hrozně pomohlo. Možná jsem ani ten světový rekord nechtěla a ono to nějak z toho vyplynulo. Prostě měla jsem ráda atletiku a mám. A možná i chvíli budu mít…“ (směje se)
Co kdyby se Femke Bolová upnula na překonání světového rekordu na osmistovce?
„Já nevím, jestli se k ní upne tenhleten rok… Ona má určitě velké předpoklady na čtyři sta překážek. A má velkou motivaci v té Američance (Sydney McLauhghlinové), která zaběhla neskutečný světový rekord. Myslím, že ji to bude lákat trošku víc. Je Evropanka a dokázala, že to taky umí. Na půlce je třeba trošku víc naběhat… Nevím, jestli to zkusí, ale v tenhle moment je určitě pro ni prvořadá čtyřstovka a čtyřstovka překážek.“
Váš rekord na 800 metrů se blíží ke čtyřicátému výročí, mrzelo by vás, kdyby padnul?
„Kdyby to bylo na těch osm set metrů, tak by to bylo malinko smutné. Ale těch čtyři sta metrů je takových… Nevím, nikdy jsem se na to nezaměřovala, nikdy jsem to nechtěla. Jak říkal trenér, byla to taková změna tréninku. Moc to se mnou ani nezamávalo, ale upřímně řeknu, že ten letní rekord by byl pro mě smutnější.“
Máte obavy, že by i váš nejstarší atletický rekord na venkovní dráze na 800 metrů mohl padnout? Na osmistovce teď bojují dvě skvělé závodnice – Američanka Athing Muová a Britka Keely Hodgkinsonová…
„Já si myslím, že ten čas se blíží, to jako jo. Nevím, která z těch holčin by to mohla ohrozit. Pro ně je to motivace. Je dobré, že už tam není jenom jedna, některá z nich by se přiblížit mohla.“
Jak se vám na jejich úsilí dívá?
„Pro ty holky je to motivace. Kdybych závodila, taky bych si přála to překonat. Já s tím problém nemám. Třeba chvilku, chvilinku, malinkou chvíli by mě to mrzelo. Pak si řeknu, sakra, čtyřicet let… Fakt to těm holkám přeju! Je to strašná doba. Ony si už samy musí říct: Vždyť je to výkon, který se dá běhat. Jen je taková doba, kdy je závodů hodně. Jsou i lepší finanční podmínky a ten světový rekord třeba není až tak úplně nejdůležitější. Ale jo, přála bych jim to, fakt bych jim to přála…“
Takže se nebojíte příštího léta?
„Bude to fajn podívaná, třeba se budu dalších čtyřicet let nervovat se stopkami. Ale už bych to ani nechtěla…“
Témata:
běh, atletika, sport, 400 m, 400 metrů, Sydney McLaughlinová, femke bolová, rekord, Evropa, Sydney, Jarmila Kratochvílová, léto, Motivace, Apeldoorn, Femke Bol, Keely Hodgkinson, Athing Mu, Sport na Heureka.cz
Související články
