Video se připravuje ...
Čerstvý trojnásobný vítěz ankety Atlet roku, medailista v hodu oštěpem z mistrovství světa a olympiády Jakub Vadlejch přijal pozvání do pořadu Přes Příkop. Jeho konzistentní výkony v posledních letech si zaslouží nejvyšší uznání. Nyní se připravuje na blížící se olympiádu v Paříži, kde by mohl získat kov nejcennější. Jak se cítí při závodech, v čem mu pomáhá psycholožka i jak probíhá trénink specifické atletické disciplíny - nejen to prozradil moderátorům Zdeňkovi Haníkovi a Matěji Machytkovi.
Jak se český reprezentant cítil po zisku stříbra na poslední olympiádě?
„Už když jsem odcházel z toho olympijského stadionu v Tokiu, tak jsem říkal hned, ať je tu Paříž. Myslím si, že jsem ten pocit docela zúročil, protože od té doby jsem na všech následujících akcích - ať to bylo mistrovství světa nebo Evropy - tak jsem pokaždé tu medaili přivezl. Pro mě to byl obrovský odrazový můstek a ohromné množství energie, které mi pomohly i motivovaly v tréninku a od té doby jedu na vlně.“
V této sezoně byl vždy mezi nejlepšími třemi. Co stojí za jeho konzistentními výkony?
„Já si myslím, že přesně tohle ukazuje to, že jdu do každého závodu na 110 procent a chci předvést to nejlepší. I kdybych měl házet tady na louce za vesnicí, tak do toho půjdu naplno. Tenhle pocit si stoprocentně užívám a i to, že můžu závodit už s kluky o dekádu mladšími. Není to jednoduché, za vším stojí dřina a kdo tvrdí něco jiného, tak lže.“
Jak funguje při závodech, soustředí se na sebe a už nepřijímá rady od ostatních?
„To rozhodně, od toho jsou tréninky, kdy se v technice vše přehání a dělá v extrémních rozsazích a je prostor pro rady. A někdy na jeden špatný pohyb můžou přijít tři různé rady. Naopak v závodě by všechno mělo plynout a měl by nastat ideální stav - tzv. flow, kdy si sportovec ten závod pomalu ani nepamatuje, jak to šlo plynule. Já to tak mívám posledních x let a jsem za to rád, ale i tohle se trénuje. Netrénuju pouze fyzicky, ale i psychiku - mentální koučink je velice důležitý. Spousta lidí se tomu může vysmívat a nebere to moc vážně, ale pro nás, co to trénujeme, je to jedině dobře.“
Jak velký vliv má na atleta psycholožka paní Sládečková, se kterou spolupracuje?
„Obrovský. Už od mých 17 let všichni říkali, jaký jsem talent, jak mám na to vyhrávat závody a je pravda, že jsem i v nějakých 18 letech vedl světové juniorské tabulky. Všechno tam bylo, ale pak přišla velká akce a nevedlo se - byl jsem třeba mezi nejlepší osmičkou, ale to není to stejné jako přivést medaili. To všechno se zlomilo v roce 2015, kdy jsem paní Sládečkovou poznal.“
Jak konkrétně pomohla?
"Pomohla mi dostat se do podvědomí, které většinou nastupuje v momentě, kdy člověk je v nějaké té krizové situaci a už to vědomě neovlivňuje. Když nastoupí ten stav, že to tělo ovládá něco, co je nad ním, a to jsme se snažili a snažíme neustále uklidňovat víc a víc. Aby přesně, když nastane ta krizová situace, která určitě ve finále olympiády zákonitě musí nastoupit, tak aby to bylo všechno zalité sluncem, tak jako kdybych byl třeba na tom tréninkovém stadionu.”
A jak často s ní absolvuje takový mentální trénink?
„S odstupem let se vídáme méně a méně často, ale je to o tom, že už vím, co mám dělat. Ale pořád ten kontakt s ní je pro mě velice důležitý, protože je to jeden z těch střípků celkové mozaiky, která dělá ten celkový výkon.”
Co mu pomáhá udržet tělo po celou dobu závodů v pohotovosti a koncentrovat se na jednotlivé hody?
„Myslím, že jsou dva typy závodníků. Jeden neustále poskakuje, běhá doleva a doprava. Druhý typ - třeba tyčkařka Isinbajevová, ta si hodila ručník přes hlavu a ležela na zemi. Já bych tohle nikdy udělat nemohl, to bych vytuhl... Já vždy říkám, že pro nás závodníky je ideální 35 stupňů, extrémní vedro, aby tělu stačilo jen malinké rozcvičení a my byli přesně v tom tahu na bránu. Snažím se vždy něco dělat, nesedět, a když jsem třeba víc unavený, tak dát nohy nahoru, ale jen krátce a pak už zase něco dělat, abych až na mě přijde řada, šel do toho.”
Před blížícími se olympijskými hrami v Paříži odpověděl aspirant na medaili, zda je nutné mít k zisku zlata i trochu štěstí.
„Myslím, že je to také jeden z elementů toho výkonu. Například Němec Johannes Vetter v Tokiu, který v té sezoně hodil sedmkrát přes 91 metrů, tak z finále nakonec odcházel jako devátý. To pro něj byla těžká zkouška a myslím, že ho to docela srazilo, protože od té doby skoro nehází, měl x zranění …Opravdu si myslím, že výkon na velké akci a ve finále ovlivňuje spousta faktorů a to štěstí bude jedním z nich.”
Oštěpaři mají jednostrannou zátěž, zkouší v tréninku i hody nedominantní rukou?
„Na levou ruku jsem opravdu levák, jak se říká. To bych hodil tak maximálně 40 metrů. Snažíme se dělat ale stejný počet pravou i levou rukou. Počty se dají, ale ta intenzita se nasimulovat nedá. Já mám za těch 30 let pravou ruku vycvičenou, a tak levou můžu házet klidně dvojnásobek toho, co pravou, ale stejně tam nedojde k té stejné zátěži levé strany zad. Snažíme se o to, ale stejně je to spíš takové postupné chátrání, které nedokážeme zvrátit.”
Čím tedy tu jednostrannost kompenzuje, aby chátrání bylo co nejpomalejší?
„V posilovně se snažím cvičit všechno na obě strany stejně. Kdybych začal cvičit jen tu slabší levou stranu, abych kompenzoval pravou, tak by mohly vzniknout jiné dysbalance a ten domeček z karet by se mohl zhroutit. Takže se snažím o symetrii za všech okolností.”
Musel český reprezentant během dlouhé kariéry překonávat krize a hledat motivaci?
„V tomhle jsem úplně stejný jako můj trenér (Jan Železný). Já atletice jako královně sportu děkuji úplně za všechno. Miluju ji úplně od začátku, co jsem ji začal dělat a nelituju jediného momentu - ať jsem byl dole, nahoře, uprostřed - udělal bych to úplně stejně, kdybych měl tu druhou možnost.”
Co dalšího český reprezentant ve video rozhovoru prozradil:
Jak vzpomíná na oštěpařské finále olympijských her v Tokiu?
Došel sportovec někdy do stavu, že by nechtěl závodit?
Jak se během závodu dorozumívá se svým trenérem Janem Železným?
Jak dlouho závody oštěpařů trvají a co způsobí největší komplikace?
Na co myslí mezi jednotlivými hody a co mu pomáhá se soustředit?
Jak se vyvíjí světová oštěpařská konkurence?
Co řekl o prvním indickém olympijském vítězi Níradžovi Čoprovi?
Váží si více konzistentních výkonů, nebo medailí z velkých akcí?
Našel svou nejoptimálnější techniku hodu?
Jak přísnou drží vrcholový sportovec životosprávu?
Nevadí svěřenci, že stojí ve stínu trenéra Jana Železného?
Kteří další trenéři Jakubovu kariéru ovlivnili?
Témata:
atletika, sport, Přes příkop, Olympijské hry, Tokio, psychologie, Jan Železný, Jakub Vadlejch, trenér, trénink, Atlet roku, Letní olympijské hry 2024, Zdeněk Haník, Sport na Heureka.cz
Související články
