Byť prožívá možná nejtěžší sezonu kariéry, nepochybuje o sobě. Je zdráv, fyzicky nadupaný a hladový. Nezapomněl pochválit své nové spoluhráče i tým za sympatický herní projev. Všechny správné věci říkal Tomáš Satoranský při seznamovací tiskové konferenci ve Washingtonu. Tam ho přilákala i známost s generálním manažerem Tommym Sheppardem a šance potkat se s kamarádem Kristapsem Porzingisem, s níž strávil jako junák tři roky ve španělské Seville.
Co rozhodlo pro to, že jste se upsal Washingtonu?
„Měl jsem nějaké možnosti, hledal jsem tým, kde bych dostal víc šancí a měl větší roli než v New Orleans nebo San Antoniu. Když se dostanete do takové situace v roce, kdy hrajete o další kontrakt, snažíte se hledat vám blízké prostředí, do něhož bude přechod nejjednodušší. Ze sezony zbývají poslední dva měsíce, takže všechno musí proběhnout rychle. Bavili jsme se o tom, jak bych týmu mohl pomoct, a od začátku se mi varianta s Washingtonem líbila.“
Co jste se v posledním období, kdy jste protočil čtyři kluby, dozvěděl o byznyse jménem NBA?
„Vždycky jsem věděl, že je NBA byznys, ale nikdy si nepřejete, abyste byl trejdovaný uprostřed sezony. Zvlášť teď, když máme dvě malé děti, tříletou holčičku a devítiměsíčního kluka. Pro manželku je to těžké, nevěděla, co se stane. Čekal jsem, že něco proběhne, ale na tohle se nikdy nemůžete připravit. Tohle je ta obchodní stránka, ale s tímhle vědomím také do ligy jdeme. S tím se nedá bojovat, jen musíte být mentálně silní a to je asi to nejvíc, co jsem se naučil. Jsem rád, že se všechno vyřešilo, situace se uklidnila a můžu se soustředit jen na to, jak mohu prospět týmu.“
Na jakou pozici na hřišti si ve Washingtonu myslíte? A záleží na tom vůbec?
„Nezáleží. Jedna z mých největších předností je, že kolem sebe dokážu dělat hráče lepšími, dostávat je do správných pozic. Na rozehrávce je tu hodně dobrých a zkušených hráčů jako Raul (Neto) a Ish (Smith). Do rotace se můžu dostat i díky tomu, že jsem univerzál, můžu hrát pozici dva i tři. Nečekám nic konkrétního, ale věřím, že mě trenér může využít na mnoha postech.“
Není tajemstvím, že máte dobrý vztah s generálním manažerem Wizards Tommym Sheppardem. I proto jste se vracel?
„Tommy na mé rozhodnutí měl velký vliv, protože on je člověk, se kterým jsem měl vždycky dobrý vztah, ať se dělo cokoliv. Byl tu už v roce 2012, když mě Wizards draftovali, v roce 2013 přijel na mistrovství Evropy do Slovinska, vždycky jsem spolu byli v kontaktu. I když jsem odešel od Wizards, bavili jsme se, zůstal ve styku s mým agentem. A abych nezapomněl zmínit ještě jednu věc. Jsem nadšený, že je v týmu Kristaps (Porzingis), to je můj dobrý kamarád, se kterým jsem hrál tři roky ve Španělsku. Vždycky jsem si přál, abychom si spolu ještě někdy zahráli. I z toho jsem teď nadšený.“
Z týmu, který jste v létě roku 2019 opouštěl, hraje momentálně jen pivot Thomas Bryant. Jak velkou výzvou to pro vás je?
„Líbí se mi styl, jakým letos Wizards hrají. Je to parta nesobeckých kluků, je tu dost cizinců, kteří vědí, jak hrát a hrají naplno. Myslím, že s tímhle vším jim mohu pomoct. Když jsme proti nim hráli s New Orleans, viděl jsem, jak si půjčují míč. To v minulosti pro Wizards vždycky neplatilo. Tohle je podle mě ta správná cesta, jak být v basketbalu úspěšný a tuhle mentalitu se snaží ve všech vzbudit i náš trenér. S Gaffem (Daniel Gafford) jsem hrál v Chicagu. Znám tu opravdu hodně tváří, takže i když je celý trenérský tým jiný, měl jsem pocit, že jdu do známého prostředí.“
Trenér Scott Brooks vám ve Washingtonu nebyl vždy nakloněný. Jak na vás zapůsobil současný kouč Wes Unseld?
„Teprve se seznamujeme. Ale měli jsme skvělý telefonát, z něhož jsem měl velmi dobrý pocit. Líbí se mi, jak se hráče snaží učit u videa i během tréninků. Je ještě brzy dělat nějaké soudy, mám za sebou jeden dva tréninky. Ale jsem prostě nadšený z téhle šance. Věřím, že se víc poznáme a bude nám to fungovat.“
Jaký ohlas měl váš přestup u fanoušků?
„Hodně lidí mi psalo přes sociální sítě, je hezké mít takovou podporu. Víte, ve Washingtonu se pořád cítím jako doma. Kdykoliv jsme sem přijeli s Chicagem nebo i teď s New Orleans, hodně lidí na mě pokřikovalo jménem, podporovali mě. Moc to pro mě znamená. A taky můžu říct, že mi to pomohlo rozhodnout se, abych šel hrát sem.“
Po těžkém zážitku z New Orleans potřebujete vzpruhu, že?
„Věřil jsem, že budu mít v New Orleans úplně jinou roli, ale to se občas stane. V létě na olympiádě jsem se zranil, přišel jsem kvůli tomu o dva měsíce a pořádně jsem se nemohl na sezonu připravit. Začátek byl pomalý a od té doby se nic nedařilo. Něco takového jsem zažíval úplně poprvé v kariéře. NBA je tvrdá soutěž, musíte být mentálně strašně odolní. Jsem rád, že mám teď před sebou nový začátek.“
Jaké máte nejlepší vzpomínky na působení u Wizards, kde jste strávil tři sezony a průměrně sbíral 6,6 bodu a 3,7 asistence?
„Asi to, že jsem sám sobě dokázal, že patřím do téhle ligy. V prvním roce jsem tu prožíval i těžký čas, ale i díky tomu jsem se stal hráčem, jakým jsem dneska. Jsem odolnější, protože jsem musel být připravený na každičkou šanci, co dostanu. Bylo skvělé si po lize vybudovat respekt během působení ve Washingtonu. Byli tu skvělí spoluhráči jako Marcin Gortat, Ian Mahinmi, Otto Porter, Brad (Beal), který je pořád v týmu a zůstali jsme po celý čas v kontaktu.“
Jak jste na tom kvůli slabému zápasové vytížení fyzicky?
„Jsem připravený. Tvrdě jsem pracoval, i když dlouho nedostal pořádnou šanci v zápase. Ale myslím, že mám dost zkušeností na to, aby to nebyl žádný problém. Fyzicky se cítím výborně, takže věřím, že pomůžu, co nejvíc to půjde.“
Jak jste se posunul coby basketbalista od té doby, co jste Washington opustil?
„Mám víc zkušeností, dostal jsem hodně prostoru být prvním rozehrávačem týmu NBA v Chicagu, i když nějaká šance přišla už i tady. Myslím, že mě posunulo, že jsem zažil hodně nových trenérů, hrál jsem se spoustou dalších hráčů. Porozuměl jsem basketbalu zase víc, vždyť je to tady už moje šestá sezona. Tenhle rok bylo sice trápení, ale pořád si věřím, jako když jsem byl prvním rozehrávačem tady nebo s Bulls.“
Související články
