Dostal do rukou diamant, který se mu daří čím dál víc rozzářit. Ať už udílí pokyny, burcuje nebo uklidňuje, snoubí se u něj charisma s basketbalovým důvtipem. „A Česko je pro mě jako druhý domov,“ říká kouč Ronen Ginzburg. Jako Izraelec a žák Muliho Katzurina může dokázat něco, co před ním dlouho žádný z Čechů. Pokud dnes jeho hráči uspějí na půdě Bosny a Hercegoviny, měli by si po 37 letech zajistit účast na MS.
Místo toho, aby v pátečních podvečerních hodinách vedl trénink v Sarajevu, usedl jen do křesla letištního salonku, dal si brzkou večeři a sledoval letadla, než přijde čas na večerní náhradní spoj. „Věřím, že jsme ale dostatečně silní na to, aby to na nás nemělo vliv,“ je přesvědčený Ronen Ginzburg. Aby ne, když den předtím dovedl české basketbalisty ke slavnému vítězství nad Ruskem.
Co se vám honilo hlavou, když v posledních vteřinách zápasu s Ruskem Alexej Šved vypustil ten svůj tříbodový pokus?
„Já už před tím věřil, že mu to nedovolíme. Že nevystřelí. Ale když tam převezl dva naše hráče a vypálil… i tak to ale nebyla jednoduchá střela. Mé srdce však skákalo jako asi všech v hale.“
Stihli jste to pak i nějak oslavit?
„Já ne. Hráčům jsem řekl, ať to oslaví, ale já jsem musel vidět zápas ještě jednou. A připravit se na Bosnu. To je prostě má práce. V těchto kvalifikačních oknech nemáte moc čas na oslavy. Kdybych měl čas, šel bych to s nimi také zapít, ale bohužel jsem ho neměl. Snad to vyjde po Bosně. A to samé se týká i asistentů.“
Bylo to vaše největší vítězství v českém národním týmu? Větší než proti Chorvatsku?
„To ne, když jsme vyhráli na ME, hlavně proti Chorvatsku, to byl velký úspěch. Už před utkáním jsem ale říkal, že je to velký zápas, i díky té atmosféře. Něco takového v Česku totiž není tak běžné. Lidé o tom mluvili, cítil jsem to, i když jsem šel po ulici. Je to výhra, která byla velmi vytoužená. Z basketbalového pohledu… neměli jsme moc času na sehrání, ale bylo to více o emocích. Bylo to o Rusku, o dobře rozehrané skupině, o tom, že jsme se všichni sešli, o skvělé atmosféře… To mi připomnělo i ty velké basketbalové země. Snad to bude pokračovat.“
Na tiskové konferenci jste říkal, že dobře víte, co z historického hlediska vítězství nad Ruskem pro Čechy znamená. Jste velký fanda historie?
„Znám historii a znám i tu vaši. Co se týče Ruska, jak Izrael, tak Česko už teď s ním mají dobré vztahy, ale dříve to tak nebylo. Myslím, že hodně lidí cítilo spoustu emocí i kvůli tomu. My před tím také měli s Ruskem problém. Obecně ale porazit takové velké země, jako je Rusko, je myslím skvělé.“
Pár dní před tím s nimi Češi prohráli ve fotbale…
„Ano, 1:5. Jasně že to vím. Jsem fotbalový fanda, takže to vím. Byl to sice přátelák, ale i tak. A též vím, že bylo padesát let od vaší okupace.“
O naší historii i současnosti toho víte hodně. Jaká je ale vaše historie? Každý ví, že jste trenér České republiky, vedl jste Nymburk, ale nic moc víc. Řekněte něco o sobě…
„Do Česka jsem přišel asi před třinácti lety a vždy říkám, že je to skvělá země. Když v ní ale žijete, stejně jako v Izraeli, občas si můžete na něco stěžovat. Myslím, že lidé ale občas nedokážou ocenit, jak je Česko skvělá země. Lidé jsou příjemní, atmosféra je tu klidnější… Je to západní země a z hlediska bezpečnosti nebo ekonomiky je vše také v pořádku…toho by si měli lidé vážit.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
